Tatra 603-2 B5
Marathon de la Route ' 1966
zasloužilého mistra sportu Aloise Marka



Úvod, aktuální akce
Nedávné akce
Alois Mark
Výsledky
Historie
Štramberk 1966
Nürburgring 1965
Nürburgring 1966
Nürburgring 1967
Brno 1966
Fotogalerie
T603-2 B5 historie
T603-2 B5 nyní
T603-2 B5 replika
Jezdci Tatry
Odkazy
Kontakt


37. ročník Marathon de la Route' 1967.

    Původně jsem chtěl tyto stránky věnovat pouze Tatře 603-2 B5 Marathon de la Route' 1966 zasloužilého mistra sportu Aloise Marka, když jsem se však pustil do tvorby těchto stránek, dostala se mi do rukou spousta materiálu s "Marathonskymi" Tatrami souvisejícími. Mezi tyto materiály patří i původní reportáž z Nürburgringu 1967 Ing. Ljubomíra Szpuka otištěná na pokračování v několika číslech Tatrováku, kterou mi nalezenou v archivu přinesl pan Jiří Raška pořadatel obnovených Závodů historických automobilů pod Štramberskou Trůbou.

    Když jsem se do této reportáže začetl, celým tělem mi probíhalo mrazení, jako bych byl s těmi chlapy na okruhu Nürburgring také a nedalo mi to, abych se o průběh závodu nepodělil s ostatními fandy šestsettrojek a Tater vůbec. Tolik asi úvodem a teď už čtěte.

Marathon de la Route 1967
    Letošní čtyřiaosmdesátihodinový závod Marathon de la Route, který se jel na Nürburgringu, se zvláštním startem v Liége a cílem v Chaudfontaine v Belgii přesto, že byly změněny propozice ve prospěch malých vozů a několik továren nasadilo ať už otevřeně, nebo skrytě své tovární týmy, aby napravilo pošramocenou reputaci z loňského ročníku, byl opět úspěšný pro naše T 2-603.


Mark, Veřmiřovský a Hajdušek v zamyšlení
nad získanými trofejemi z Nürburgringu.
Kdo pochopí jejich cenu?

Co je to Nürburgring?
    Co je to Nürburgring pro Němce, pochopí Člověk až teprve tehdy, když se zúčastní tamního některého automobilového závodu. Trať je položena v malebném pohoří ve výškách okolo 690 m n. m. Vede po zvlášť upravené dráze, která se nikde nekřižuje na úrovňových křižovatkách s dopravními tepnami. Přitom je k ní téměř na každém místě přístup po cestách a silničních zkratkách. Vede většinou lesem, v otevřeném terénu je kryta z obou stran vysokým neprůhledným živým plotem, aby boční vítr, který zde skoro vždy dost zčerstva věje, nesnášel vozidla při vysokých rychlostech z cesty. Ne nadarmo se Němci chlubí, že je to nejkrásnější závodní dráha světa. Celé trati vévodí zřícenina Nürburgu, s jejíž hlásní věže je trať na většině míst dobře viditelná. Trať je dlouhá 28 km, má 170 zatáček s výškovým rozdílem 300 m a stoupáními do 17 proc. je uměle zvlněna, což je dobře patrno na okolním terénu a dopravních komunikacích. Je nepředstavitelně těžká na zapamatování, zatáčky jsou naprosto nepřehledné a s nesčetnými záludnostmi. Každým rokem je upravována a často měněna. Na průměrného řidiče působí dojmem něčeho nadpřirozeného, a proto snad každý německý řidič, který přijde na Nürburg, je sžírán touhou aspoň jednou si Nürburgring zajet. Být zde a neprojet se po Nürburgringu, považuje se za stejný prohřešek jako být v Paříži a nevidět Eifelovku. Projet Nürburgring závodním typem, to je však pokládáno téměř za hrdinství.

Cena za vlastní smrt: 3 marky za vůz a jedna za osobu
    Protože na všem se dá vydělat, povoluje společnost Nürburgringu zkušební a vyhlídkové jízdy na Nürburgringu. A tak je možno na trati vidět mileneckou dvojici ve spajdru Alfa Romeo, jak za svištění pneumatik a vytí motoru projíždí smykem zatáčky, rodinu s malými dětmi, jimž otec za jízdy vykládá historii okruhu a záludnosti trati, autobus s turisty, jak povýšeně ze svých sedadel sledují trať a výklad, kde se kdo a kdy zabil. Překvapení zůstanete stát nad svištícím mercedesem SL, ve kterém sedí dvě víc než šedesátileté dámy a řežou to jako Stirling Moss. S šíleným vytím se okolo přežene BMW 1600 s velkým nápisem TEST CAR a hvízdot pneumatik v zatáčce vám zvedne chlupy na zádech.

    Někdy to ovšem také dopadne jinak. Viděli jsme také rozmačkaného sportovního fiata a muže středního věku, potácejícího se se zkrvavenou hlavou. Laikovi to spíš připadá jako atrakce, jako dráha hrůzy v lunaparku, komínovaná, s vysokou dráhou Tivoli. Jen nebezpečí je zde podstatně větší. Ale zájemci se zde jen hrnou. I zatrénovat si zde můžete, jen zaplatíte každou jízdu 3 marky za vůz a jednu za každou osobu. A to už stojí za to. I společnosti Nürburgring.

Porsche nasazuje tovární tým se čtyřmi vozy 911!
    Vítězství letošního ročníku a umístění na předních místech se stalo prestižní otázkou pro přední evropské výrobce automobilů. Zatímco BMW a Volvo jeli „Jen nějací evropští soukromí jezdci", ze kterých se vyklubali během závodu například mistři Švédska a několikanásobní úspěšní jezdci z Rallye Monte Carlo, kteří ještě během závodu podávali telegraficky zprávy své firmě, jak vozy jezdí (!), Porsche a BMC nasadili své oficiální tovární týmy, přičemž za Porsche jel i mistr Evropy v Rallye Angličan Elford.


Časně ráno byly tribuny Nürburgringu ještě prázdné, ale i tak jeli naši jezdci naplno.


    Úspěch malých vozů byl zajištěn propozicemi, které byly upraveny tak, že za mlhy, deště a v noci, kdy viditelnost na trati byla minimální, a rychlost jízdy byla diktována povětrnostními podmínkami, mohly ještě malé vozy jet naplno, kdežto větší již nemohly využít své větší rychlosti a každá minuta, o kterou se vůz proti předepsanému času opozdil, byla potrestána odepsáním jednoho kola, jehož projetí však trvalo šestnáct minut. Při dobrém počasí a nejrychlejší jízdě neujel žádný řidič rychleji kolo než pod patnáct minut, Markovi a Veřmiřovskému se pouze několikrát podařilo jet pod 14 minut. Porsche k tomu potřeboval něco přes dvanáct minut a závodní vozy F V za slunečného počasí ve dne něco přes deset.

Máte potíže, hoši? Neměli jste vloni vyhrát!
    První potíže v Marathonu de la Route se objevily den před přejímáním vozů. To přišel totiž dálnopis, že jsme přeřazeni do kategorie 6 a musíme mít dvouokruhové brzdy. Ty jsme ovšem neměli, protože nám to předtím nikdo neoznámil. Když nebyly při přejímání dvouokruhové přejímací brzdy, komisaři požadovali zadní nárazník a kapotu na zámek, včetně plné podlahy pod pedály, tak jako u sériového vozu. A to hned; nejdéle do jedné hodiny, jinak prý budeme vyloučeni.

    „Máte potíže, hoši?" S takovou otázkou se u nás zastavil jeden francouzský mladík, povoláním novinář, nadšený obdivovatel tatry. Sám byl majitelem tatraplánu a nedal na něj dopustit. „Nebojte se, že by si vás tak všímali, kdybyste vloni nevyhráli! Teď musíte dělat!" A skutečně jsme také museli. Vedoucí výpravy rychle spočítal další šestsettrojky, které byly k dispozici: Jedna doprovodná, jedna z odbytového oddělení a jedna ze zkušebny vývoje: dohromady také tři, půjde to! Ještě za jízdy ve vozech se mechanici a řidiči převlékali do montérek, aby hned po příjezdu do dílny našeho zástupce p. Mombarsta v Liége začali s výměnou nárazníků, kapot, zadních částí karosérie, podlahy, palivového čerpadla a celé řady dalších nutných částí.

    Dvě a půl hodiny makali všichni. Tak rychlou práci v Tatře snad ještě neviděli. Ze všech se pot jen lil, všichni měli co dělat. Ruce měli černé, dederonka nedederonka. Jenom na mne pořád křičeli — prosím tě, ničeho se nedotýkej, aspoň jeden ať má ruce čisté! Kdyby někdo přišel, ať ho má kdo přivítat!

Nádvoří radnice v Liege
    Na nádvoří radnice v Liége se mezitím seřadily vozy, které se měly zúčastnit 84hodinového závodu na Nürburgringu. První v řade stál nízký Ford Mustang Strašné dělo. Čtyři a tři čtvrtě litru obsah, rychlost se ani neodvažuji odhadnout. Řídit jej bude mezi jinými také známý úspěšný Jezdec Ickx, syn rovněž známého, na slovo vzatého odborníka z oboru sportovního motorismu. Vedle stojí Mercedes dva a půllitr. Karosérii má jako stejšn, ale to je zřejmě jen namaskováno. Podle toho, jak ji má vevnitř odlehčovanou a jaký má jeho motor hlas, je poznat práci odborné dílny. Jede také proti nám. Pak naše tři Tatry, BMW dvoulitry a šestnáctistovky, ale velmi rychlé. Volvo a mistři Švédska, známí úspěšní jezdci z mnoha soutěží Rallye Monte Carlo, Christoffersson a Wangstre a pak čtyři nizounké Porsche, také nažhavení proti nám. Kromě toho DAFy, Alfa Romeo 2krát, Morrisy, Renaulty, Peugeoty, Oply a zvlášť vynikající žihadla — BMC 995,9. Mezitím také NSU, VW, Austiny, Fiaty, ale také japonské vozy Mazda a Honda, z nichž Mazdu jede Japonec Koga. Prostě toho bylo dost, aby z toho jeden dostal hrůzu. Ale ne tak, tatrováci.

Jde se na to
    V 9 hodin večer byl v Belgii start. Jelo se po nové dobudované dálnici v Belgii a pak přes pohraniční hory a na Nürburgring. První vozy přišly okolo půl jedenácté, objely zkušebně jedno kolo a o půlnoci byl start.

    Motory zařvaly, chvíli bylo jako by ticho a již se okolo tribun a boxů přehnala vyjící smečka ohnivých světel, zakončených automobily nejrůznějších značek. Přeženou se okolo jako smršť. Vlna stlačeného vzduchu nás div neshodí z obrubníku. Naši vědí, že je to na 300 kol po dvaceti osmi kilometrech a jedou rozvážně.

    Hned v prvním kole se do cíle přiřítí smečka poršáků a mezi nimi také Ford Mustang. Vozy střílí kolem boxu v rychlém sledu za sebou, ani je není možno dobře postřehnout. Zaměřujeme se pouze na naše šestsettrojky. Projíždí pětka, trojka, kousek za nimi i čtyřka. První kolo mají za sebou.
Vydrží?

Vrtulníky startují
    Celý závod Marathon de la Route je pod patronací belgického krále, a tak tři dny před zahájením se kolem celého Nürburgringu nastěhuje na trať belgická armáda. Okolo trati jsou strážní stanoviště, spojená nejmodernějšími spojovacími prostředky s hlavní věží, ve které jsou umístěni rozhodčí, kteří měří průjezd přes startovní a cílovou čáru.

    Hned pod věží je stanoviště několika rychlých sanitních vozů, za věží je malé letiště, plné vrtulníku. Jsou zde malé vrtulníky s tryskovými motory Aluette II i velké dvoumotorové Sikorski německého bundeswehru. Stane-li se na trati nějaké neštěstí, podá voják zprávu z trati, vzlétne vrtulník, zjistí co je třeba; je-li to možné, zavolá sanitku nebo poskytne jinou pomoc.

    Zpočátku časté starty vrtulníků nikoho nezajímaly. Jak ale závod pokračoval, vozů na okruhu ubývalo, sanitky čím dál častěji se zběsilým houkáním a blikáním majákového světla odjížděly na trať a z trati odvážely pokroucené nebo toporně natažené postavy v závodnických kombinézách, často slině krvácející, a tomu všemu vždy předcházel start vrtulníku.

    Brzy lidé v boxech zjistili souvislost mezi vrtulníkem a sanitkou a čím dál častěji při startu vrtulníku čekali: kdo to bude teď? Přijede ještě jejich vůz před boxy?

Kritická první noc
    Hned po startu zůstal na startovní čáře jeden vůz, jezdec jej sice dotlačil k boxům, ale po uplynutí třiceti minut byl z dalšího závodu vyloučen. Mechanici nestačili opravit v daném čase závadu.

    Hned nato odpadá jeden Renault, favorizovaný Ford Mustang a Jeden Opel Kadett.

    U boxu zastavuje také Čechmánek opravuje u vozu číslo 3 závadu na ventilovém rozvodu. Oprava trvá jen šest minut, ale na trestném kontě se již objevují první odepsaná kola a boj musí začít znovu.

    Také startují první vrtulníky pro zraněné. Je to Němec Maus na BMW, který vyjel z trati a byl s těžkými zlomeninami odtransportován do nemocnice v Adenau.

    V zápětí nato, ve čtvrté hodině jízdy, vyletěl z trati na voze Porsche Belgičan Berger a na místě byl mrtev.

    Další a další vozy havarují, vrtulníky vzlétají... sem tam někdo zastaví u boxu. Motor mu práská jako protitankové dělo a zadní stěna je postříkána zčernalým olejem. Zase jeden, co nedojel. Ale zůstal zdráv.

    A tak s nastávajícím ránem řady závodníků řídnou a mlha na trati zvolna houstne. Dojedou naši?

Ve chvílích klidu
    Po deštivém ránu se odpoledne slunce trochu prokousalo mraky a mlha skoro zmizela. Naše vozy již měly své první potíže za sebou a teď pravidelně kroužily na okruhu. V boxech zbylo trochu času rozhlédnout se po nejbližších sousedech.

    Hned vedle nás má box sympatický Japonec Nuobo Koga, jezdící tentokrát na japonském voze MAZDA. Jako mechaniky má dva mladé soukmenovce, z nichž jeden je mu nápadně podoben. V pravidelných intervalech vyběhne z boxu ven, v obou rukou stopky, připoutané řemínky k zapěstí, a zvolá hrdelním hlasem „MAZDA!" — s nezvyklým přízvukem na poslední slabice. Jako na tento povel se vynoří za horizontem bílý vůz MAZDA a střelí okolo. Japonec stiskne stopky a s úsměvem se vrací do boxu. Jejich vůz jde jako břitva. To bude zlá konkurence.

    Ješte více vlevo mají box sympatičtí Švédové Christoffersson a Wangstre. Naprosto nenápadní světlovlasí dlouháni ve světle modrých kombinézách, ale několikanásobní mistři Švédska a vítězové Rallye Monte Carlo. Jejich mechanici jsou ještě méně nápadní. Chodí v dřevácích, jaké se před padesáti a více lety nosily u nás na vesnici k pracím okolo dobytka. Jeden připomíná postavou spíše rybáře z mořského pobřeží, druhý je trochu sdílnější. Občas se zastaví na kus řeči, které zní takto: „Jde to? U nás vše v pořádku. Žádné problémy. To půjde."

    Zatím jejich jezdec se vystřídal, jeden vystoupil z Volva Amazon, když ješte" ani nestál, docela zřetelně pojížděl, druhý mu podal ruku, plácl ho přes rameno, sám si za jízdy sedl, vtom z boxu vyběhla světlovlasá švédka, bouchla dlaní do zadní kapoty pro štěstí a vůz byl pryč. A při příštím hodnocení zase postoupili o jedno místo.

Zažil jsem něco strašného!
    Přišla druhá moc. Každou chvíli vyjíždí na trať sanitka. Při jejím návratu se u věže rozhodčích odehrávají vzrušené scény. Mechanici běží poklusem okolo boxů a přisedají ke zraněnému do vozu. Jindy je vidět za osvětlenými okny sanitního vozu hezkou mladou dámu s hnědými vlasy, lomící nad zakrvácenou postavou na nosítkách ruce s pěstěnými prsty.

    Kysučan při střídání zhluboka vydechne: „Prožil jsem něco strašného! ženu se za Bavorákem. Tam, jak je ta zatáčka — vlevo, vpravo, vlevo — vpálkoval do lesa. Když jsem jel okolo, zůstal tam stát opřen svisle o strom, jako by ho někdo pověsil na větvi za přední nárazník! Řidiče už odvezli!"

    Julovi Randýskovi není docela dobře. Pomalu sedá do vozu, ještě si připíná pásy, ješte opravuje to, ono... „Tak už jeď" Není divu... Zrovna jel okolo, když od roztříštěného poršáku nesli na nosítkách napřímenou postavu, přikrytou bílým plátnem. Jen nohy ve střevících smutně trčely k černému nebi a ve světle reflektorů dodávaly obrazu ještě otřesnějšího vzezření.

    Teď se přiřítil Chovanec. Z vozu, ale vystoupil úplně jiný člověk. Vlasy má tak divně přitažené dozadu, místo očí pouhé škvíry, nos i brada je nějak nepřirozeně špičatá a trčí dopředu, vysedlé lícní kosti tmavohnědé brunátné líce. Co to je za závod, že tak změní celou tvář a fyziognomii člověka? Teprve po dvou, třech minutách, jako by jeho tvář roztávala. Zase je to ten milý usměvavý mladík s tmavými vlasy. „Jak jsem jel?" je jeho první otázka a nahlíží do časoměřičských záznamů. „Bylo to strašné kousek přede mnou zmizel bavorák v tom živém plotě! Jen jsem zahlédl jeho zadek, jak se za ním houští zavřelo! Jako když se hladina zavře za velkým placatým kamenem!"


Výměna brzdového obložení a kol po každém 75. kole závodu na Nürburgringu nesměla trvat
déle než deset minut. Naši to dokázali dokonce za sedm a půl minuty.

TATRA dopředu!
    V noci nepřijelo pět dalších vozů a mezi nimi ani Mazda. Japonec Nuobo Koga jde smutně se svěšenou hlavou okolo. Před chvílí jim sanitní vůz odvezl spolujezdce. Bezmocně rozhodí rukama a ve tváři má mnohem víc vrásek. Jeden poršák utavil motor. Tovární mechanici se sice pustili odvážně do jeho výměny, ale nemohli to v předepsaných 30 minutách stihnout. Přísnější regule pracují i pro nás! Z ochozů zazněl i za bezvýslednou námahu potlesk. Udělali - co mohli. Teď pod plachtou, aby ostatní (a diváci) neviděli, opatrně zjišťují, co se vlastně rozbitému motoru stalo.

    Nadešel den a naši jedou sice těsně, přesto ale jen ve spodní polovině zbylých závodníků. Mlha v noci udělala své. Vůz číslo čtyři jsme mezitím již odvolali sami, když jeho ztráta přestoupila 60 minut. Sotva zabočil do jezdeckého stanoviště, přišel komisař a chtěl jej ze stejných důvodů vyloučit ze závodu. Beztoho jel téměř od první noci nejprve na sedm, později na šest válců a jezdci nemohli ztrátu z mlhy vyrovnat rychlejší jízdou, byť by se snažili sebevíc. Odvedli však práci poctivě a se ctí. Kdyby se jelo podle loňských propozic, byli by určitě dojeli!

    Zbylé dva vozy krouží zcela pravidelně, ale před nimi je už i Mercedes a také slabší DAF. Takhle to přece nenecháme! Na řadě je Lojza Mark a Čechmánek.

    První kolo jedou ještě opatrně, aby zjistili stav trati, a pak jdou do toho. Je po 60. hodině jízdy, jezdí ještě 16 vozů a naši jsou na 8. a 11. místě. Je to dost vzadu, ale není to poslední slovo. Mark i Čechmánek začínají zrychlovat na hranici možnosti. Nejprve jedou kolo okolo patnácti minut, pak dokonce i za čtrnáct. Počasí už není tak zlé, dokonce chvílemi jako by prosvitovalo slunce. V 64. hodině jsou již na 6. a 9. místě, v 68. na 5. a 7. Pak přichází střídání jezdců.

Veřmiřovský nepřijíždí...
    Těsně po střídání jezdců mělo dojít také k výměně pneumatik. Jejich interval proti loňským propozicím byl rovněž prodloužen z padesáti kol na sedmdesát pět. Rychlá jízda v předchozích kolech, energičtější brždění na hranici smyku, projíždění zatáček a vše to ostatní však způsobilo podstatně vyšší opotřebení pneumatik, a tak při střídání jezdců jeden z mechaniků lehl pod vůz, aby prohlédl zadní kola. Než však vyskočil, aby mohl dát znamení, že je třeba kola vyměnit, byl jezdec ve voze a odpálil od boxu.

    Nastala kritická situace. Vůz v šíleném trysku na trati s ojetými pneumatikami! Šéf boxu ihned nařizuje: „Vůz; Číslo pět — dát kříž!" Dát kříž znamená ale zastavit v příštím kole — to znamená dalších 28 kilometrů zběsilé jízdy na sjetých pneumatikách, Vydrží to vůbec? Nervozita se zmocňuje všech. Dola Veřmiřovský má dohnat Mercedesa a neví, že jede takřka po plátně! Na lidi v boxech padá tíseň.

    Lojza Mark, který právě dojel a má jít odpočívat, nervozně přechází před boxem. — „Dnes v noci jsem měl hrozný sen. Zdálo se mi, že Dola v sedmém kole vypad‘."

    Ještě tohle scházelo! Věštecké sny! Pokouším se ho utěšit. — „Bylo to tuhle noc, nebo první, jak jsme sem přišli?" (O noci je vlastně zbytečné mluvit — stejně se snaží každý na chvilku usnout, kdy to zrovna jde, ale prakticky to vůbec nejde!) — „Tuhle!" — „Tak to neplatí! Splňují se sny, které se zdají první noc!" Lojza odchází blíž k trati, ale oba cítíme, že je to útěcha malá.

Nesplněný sen
    Vteřiny napětí se táhnou. Veřmiřovský patří mezi ty jezdce, kteří jezdí tak přesně, že je možno jejich příjezd na cílovou rovinku určit na slůvko — teď! — a on proletí kolem. Lojza Mark chodí sem a tam a ptá se časoměřičů: „Kolik ještě?"
„Kolik ještě?"
„Třicet vteřin!"
„Kolik ještě?"
„Pět"
„Kolik?" A hlas se mu zadrhl.
Odpověď jel nejistá: „Už by tu měl být!"
Na boxy se snesl strašlivý tlak. Nikdo nemluví. Už je to minuta a Dola nikde.

Ve chvílích napětí
    se čas vleče skoro šíleně. Tři minuty jsou pryč a Dola pořád nepřijíždí. U boxů je k zalknutí. A teď ještě do nastalého ticha startuje vrtulník. Najednou je všem jasné, pro koho letí. Lojza Mark zdrceně odchází z okraje trati. Konečky prstů se mu znatelně chvějí. Ví, co se s jezdcem stane, když mu v té rychlosti střelí guma v zatáčce a okolo jsou jen samé silné stromy... Když jde okolo, jen zašeptá: „Vidíš — sen!" Rty chtějí ještě něco říci, ale hlas se mu láme — pro kamaráda!

    Vtom střeli okolo DAF. — Z okna mu vyletí bílý lístek a třepetavě usedá na dráhu. Lojza po něm skočí e rychle čte: No. 5. Pneu crevé. Slůvko MORT není na papírku napsáno! Strašlivá předtucha je rázem pryč a čas už zase rychle letí. V šesté minutě se přiřítí Dola. Ani kolo nevyměňuje. Guma mu bouchla v malém karuselu a on vyletěl do stráně. Kapota nejde otevřít a on bere kolo k sobě do vozu. Ani si neuvědomuje, Že kdyby se teď převrátil, volné kolo ho v kabině umlátí k smrti.


Pělucha před vjezdem na cílovou rovinku v Nürburgringu.

Jsou ještě jiné metody
    Nastala poslední noc a vše se již zdálo být jasné. Tatry šly neúprosně vpřed a předjedou jistě i mercedesy. Také jediný BMW zůstal vzadu, a tak vše zůstalo viset na posledním porschi, který sice chodíl zaručeně 250 km/hod, a na rovinkách byl suverénním pánem, ale dvě tatry, neúprosně jdoucí vpřed a zatím jedoucí spolehlivě na pátém a šestém místě, byly pro představitele západního autoprůmyslu jistě nepříjemným mementem. To byl snad okamžik, ve kterém uzrálo rozhodnutí. V noci není tolik vidět, a tak...

    Najednou přijel Čechmánek pozdě a hned zastavil s pomačkaným bokem u boxu. Pravá zadní pneumatika byla skřípnutá podběhem. Mechanici se chopili kladiv a železných tyčí. Musí narovnat karosérii aspoň tak, aby nebyla ohrožena pneumatika.

    „Prosím tě, co se ti stalo?" „Ten poršák mě zazdil!" „Já jsem mu dělal místo před zatáčkou — s ním se přece tahat nemůžu — a on tam vletěl z boku, přimáčkl mě do strany, že jsem nemohl uhnout, a pak šel prudce do brzd, jako by mi chtěl rozbít světla! To bych byl vyřízený — tak jsem musel uhnout z trati, otočil jsem se a vzal ten bok!" Mechanici dali poslední ránu a vůz vypálil znovu na trať. Zase zpoždění, a my tak potřebujeme jít vpřed! Ale od toho poršáka to nebylo sportovní. Neudělal to úmyslně? To se musí vyšetřit! Až „Čechman" zastaví, musíme se ho zeptat.

    Nejinformovanější lidé okolo boxů jsou však neutrálové. Jsou to ti zástupci firem, kteří dodávají automobilkám příslušenství. Zapalování, svíčky, oleje, pneumatiky, brzdy a vůbec všechno. Poskytují svým odběratelům odbornou pomoc a jejich úspěch je i úspěchem firmy, která dodává příslušenství. Jeden z nich za malou chvilku poté procházel okolo naších boxů a jen tak polohlasně poznamenal: „Od toho porsche to nebylo čestné. Nesportovní jízda. Přimáčkl na tom a tom kilometru váš vůz." A zase odešel. Tak teď to bylo jasné.

Neprotestujeme
    „Neprotestujeme. Nežádáme nic. Ale jako ředitele závodu vás upozorňujeme, že kdyby tyto metody měly pokračovat, tvrdě na ně odpovíme." To byla slova našeho vedoucího týmu a šéfa stanoviště, když řediteli závodu oznamovali, co se na trati vlastně stalo. Nejprve rozhodčí se „zmýlili" a klidně odepsali jednomu našemu vozu jedno kolo zrovna v okamžiku, když naše vozy začaly honit mercedese a šlo o každou vteřinu — a pak zase snaha vyřadit nám vůz v noci rozbitím světel? Skutečně — zde na Západě jsou různé metody, jak dojít k úspěchu — ale nás nepoctivý, nevydřený úspěch netěší!

    Ředitel závodu byl také čestný člověk. Promluvil s vedoucím týmu porsche, ten zřejmě se svými lidmi. Nic takového se už pak neopakovalo. Na konci závodu nám pak řekl: „Gratuluji Vám, a už nikdy tatře nebudeme odepisovat kola." Usmíval se přitom, snad to opravdu myslel žertem.

Chaudfontaine bouři: TATRA! TATRA!
    Nastalo poslední ráno. Ve hře je už jen čtrnáct vozů. Naši jezdí spolehlivě na čtvrtém a pátém místě. Mechanici a jejich přesná a rychlá práce má pořád víc obdivovatelů.

    Několik chlapců od bundeswehru a belgické královské armády zvou našeho Konvičku do vrtulníku, že ho provezou nad tratí. Kolem boxů začíná panovat radostná nálada. Přicházejí čím dál vzácnější návštěvy. Od poslední nocí jsou s námi i technici a montéři, kteří pracují v Doorstenu. Nikdo už nevidí únavou na oči, ale všichni chtějí být při tom, až tatra projede po 84 hodinách naposled, ale vítězně cílem.

    V poslední hodině některé vozy jedou z posledních sil. Fiat zastavuje každé kolo u boxů, mechanici mu tlakovou stříkačkou vstříknou do chladiče dávku kapaliny, kterou za kolo ztratil — ale jede. Panhard jede jako s propálenými výfuky — ale jede.

    Blíží se dvanáctá hodina. Světelné hodiny odpočítávají poslední vteřiny. Od poloviny závodu jdou dozadu k nule, takže ukazují, kolik vlastně ještě zbývá do konce.. Dvě vteřiny, Jedna, NULA! konec !

    Šestnáct vteřin před ukončením, jako poslední projíždí přes cílovou pásku porsche. Asi to měli vypočítáno, aby projel cílem jako první — jim to šlo. Tak rychlý vůz mohl i počkat, nic by mu to na klasifikaci neudělalo. Teď doplatil na vlastní rychlost, musí projet ještě jedno kolo.

„Tak, a teď projede jako první cílem tatra!" — zvolal jeden z časoměřičů.
„Jak to víš?"
„No, vypočítal jsem si to!"
Slova pochybnosti a nedůvěry byla mu odplatou.

    Ale vtom již diváci se obracejí k horizontu, kde u věže se má objevit první vůz, který ukončí závod. Jsou nějak zaražení. Hlasatel mluvil pořád o porschi, a teď projíždí první cílem Tatra! Rozpačitý potlesk a mávání vstříc prvnímu vozu, který již dokončil závod, je přehlušen nadšením u boxů TATRA.

    Ještě přichází zpráva z trati, že v posledním kole pro poruchu motoru vypadl druhý japonský vůz Honda! Ti mají ale smůlu!

    A již projíždí další vůz, a zase náš za ním. Teď již mávají a bouří i diváci.

    Ale to není ještě všechno. — Ještě musejí vozy dojet do Chaudfontaine, kde teprve skončí závod. Pak budou zbylí účastníci vedeni v průvodu do belgické Liége, kde teprve celá soutěž ceremoniálem skončí doopravdy.

    Nač to dál protahovat? Vozy dojely do Liége v pořádku a zůstaly k dispozici ke kontrole funkcionářům a komisařům závodu, aby se mohli do vyhlášení výsledků kdykoliv přesvědčit o jejich stavu. A v Chaudfontaine?

    K našemu vedoucímu přistupuje vedoucí týmu Porsche. Jejich vůz byl první, jediný ze čtyř, který dojel. S pravou německou řízností mu podal ruku a pravil: „K úspěchu vám blahopřeji! O politice nebudeme mluvit!" A stejně rázně odešel. Asi věděl proč. Při vyhlášení výsledků byli všichni, kdo dojeli, odměněni dlouhotrvajícím potleskem. Ale když nastoupili jezdci Tatry, jim jediným vstříc se rozbouřila lázeňská budova skandovaným potleskem a voláním: TATRA! TATRA!



KLASIFIKACE PODLE UJETÝCH KOL

 Poř.  Posádka/vůz  Národnost  Ujetá kola  Započ. kola
 1.  Herrmann-Nearpasch-Elford
Porsche 1331 ccm
 NSR/Anglie  350  323
 2.  Vernaeve-Fall-Hedges
B. M. C. 999,5 ccm
 Belgie/Anglie  316  311
 3.  Christoffersson-Wangstre
Volvo 1780 ccm
 Švédsko  316  311
 4.  Hajdušek-Mark-Veřmiřovský
Tatra 2472 ccm
 ČSSR  309  268
 5.  Čechmánek-Chovanec-Pělucha
Tatra 2472 ccm
 ČSSR  306  268
 6.  Brel-Body-Havaux
DAF 844 ccm
 Belgie  270  265
 7.  Collignon-Petre-Demol
Mercedes Univ. 2433 ccm
 Belgie  307  265
 8.  Hennerici-Scherer-Simonis
B.M.W. 1563 ccm
 NSR  310  264
 9.  Pierrat-Mermond-Defaud
Panhard 848 ccm
 Francie  268  255
 10.  Laurent-Marche-Coolen
DAF 844 ccm
 Francie  271  243
 11.  Haxe-Ransy-Chavan
DAF 844 ccm
 Belgie  274  242
 12.  Wisskirchen-Knozinger
N.S.U. TTS 966 ccm
 NSR  281  234
 13.  Van Dijk-Symens-Laureyn
Fiat 850 ccm
 Belgie  262  221



copyright, právo na obsah , počítadlo návštěv , stránka změněna: , webmaster