Tatra 603-2 B5 Marathon de la Route ' 1966

Zasloužilého mistra sportu Aloise Marka


Strana | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 |   Fotogalerie | 1 | 2 | 3 |

Po stopách Marathonů de la Route 2007


Ráno nás probouzí už o půl šesté bráchův telefon. Zapomněl si ho vypnout a tak nás budí taťka. Když se ho ptáme, proč nás budí, tak říká, že měl strach ať mu "neujedeme". Máme to vzít, tak jako vloni, přes Vysočinu a stavit se na chalupu za babičkou. Provést tam drobné stavební práce, naložit babičku a dovézt ji domů do Kopřivnice. Telefon jsme vyřídili rychle a ještě na dvě hoďky zalezli do spacáků.



Před osmou vstáváme, dáváme si rychlou snídani a vyjíždíme přes Prahu směr Vysočina. Řídím já, protože brácha končil včera a taky se mu moc nechce řídit přes Prahu. Cestou už pomalu vymýšlíme plán Maratónu 2008. "Tak kam pojedeme příští rok?", ptá se brácha. "No měli by jsme se zajet podívat na obrátku do Sofie, nemyslíš?", odpovídám mu. "No to by jsme měli, ale chtělo by to cestou ještě něco zajímavého.", říká brácha. "Dá-li sponzor, tak něco vymyslíme, máme na to celý rok." a těmi slovy končím plánování. V Praze před sjezdem k barrandovským mostům naposledy tankujeme a pokračujeme do Velkého Meziříčí, kde sjíždíme z dálnice. Letošní RZ Vysočina vede přes Křižanov, Moravec a Nové Město na Moravě do Jimramova, kde nás už čeká babička s domácí sekanou k obědu.



Po obědě provádíme již zmiňované stavební práce a pak už jen nakládáme babičku Boženku na zadní sedadlo, kde se v tom prostoru se svými 150cm úplně ztrácí a jedeme domů. Za volantem je brácha a babička Boženka to komentuje slovy: "Kluci, vám to ale frčí, když mě váš děda vezl naposledy, tak jsme tak rychle nejeli." (na vysvětlenou: naše babička Boženka je ze strany otce, děda Alois po němž jsme naši Maratonku zdědili byl ze strany matky). Brácha to komentuje: "To víš děda šetřil, ten na to tak nešlapal."

Zbytek cesty uběhl v poklidné atmosféře a tak dorážíme nejdříve do Jablůnky, kde už bráchu čeká jeho ženuška s malým Kubíkem v náručí. Vykládáme jeho věci a do Kopřivnice už pokračujeme s babičkou sami dva.

Letos to nebyl závod, ale pouze vzpomínková jízda Evropou. Najeli jsme něco kolem 3000 km při průměrné spotřebě 8,5 l/100 km a našim cílem bylo navštívit místa, kde šestsettrojky sváděly své nejtěžší boje a získaly nejcennější vavříny ve své soutěžní kariéře. Rovněž nás potěšilo, že jsme mohli součastnému světu ukázat část historie Československého automobilového průmyslu a potěšit tak nejednoho příznivce historických automobilů ve světě. Především nám polichotilo, že mnozí cizinci ještě i dnes poznají Tatru a zároveň to zamrzí, když se potom vrátíte domů a slyšíte zejména z úst mládeže: "Helééé voe, koukéééj voe, stará Volha jedééé."

Hlavní je, že jsme jak my, tak Tatra dorazili domů v pořádku. A ani drobná závadička, nic neubrala na kráse našeho "Putování Po stopách Marathonů 2007", vždyť na takové drobnosti už má stařenka zasloužený nárok. Ještě mohlo lépe vyjít počasí a byli jsme spokojeni úplně, ale i tak ty zážitky co máme jsou k nezaplacení a doufám, že jsme se o ně s vámi patřičně podělili a cestopis se vám líbil.

Úplným závěrem už jen poděkování všem sponzorům za jejich přízeň a doufáme, že jsme je nezklamali a napřesrok se s nimi domluvíme na další spolupráci.

 

 

 

 

 

 

 

 

 



počítadlo návštěv , stránka změněna: , webmaster