Tatra 603-2 B5 Marathon de la Route ' 1966

Zasloužilého mistra sportu Aloise Marka


Strana | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 |   Fotogalerie | 1 | 2 | 3 |

3. ročník Maratón Závišice - Monte Carlo - úterý 19.9.2006


Ráno se probouzíme těsně před východem slunce a tak pozorujeme jak se zpočátku oranžový kotouč vynořuje z moře. Postupně se dostává výš nad hladinu a vlny odrážejí světlo tisíci odlesky až je třeba přimhouřit oči.

Rychle snídáme a vymýšlíme plán fotografování T 603 v Monte Carlu. Nejlepší bude, když si město nejdříve projdeme pěšky, vybereme si místa, kde se bude dát zastavit a potom tam zajedeme a nafotíme. Protože těch míst kde stojí za to fotit a dá se zastavit moc není, bude to místy chtít rychlou akci.

Zamykáme auto a vyrážíme na pěší obhlídku města. Jako první místo nám padl do oka prostor před hotelem Monte Carlo Bay a je to i s nápisem, to nám už musí každý uvěřit, že jsme do Monaka skutečně dorazili. Pokračujeme dále v pěší turistice, děláme si několik fotografií a dostáváme se až na okruh Grand Prix Monaka v místě vjezdu do tunelu. Je jasné, že tady musíme Tatru také nafotit, místa na zastavení tu moc není, ale snad se to podaří. Pokračujeme dále po okruhu až do poslední zatáčky.



Tam okruh opouštíme a vydáváme se stoupat desítky možná stovky schodů, nahoru na hrad, k sídlu monackého knížectví. Přicházíme právě včas, abychom zhlédli střídání hradních stráží. Procházíme přilehlé uličky s krámky plnými suvenýrů pro turisty a vybíráme několik drobností pro naše milé. Poté se vydáváme do přilehlých botanických zahrad, které se tyčí na útesu nad mořem a potkáváme tam zájezd českých turistů. Pokocháni pohledy na cizokrajné rostliny, zejména palmovitých a kaktusovitých druhů, se vydáváme od hradu dolů zpět na okruh a pokračujeme v obchůzce přes start ke kasinu. U kasina se pokoušíme vniknout dovnitř, ale pikolík u vchodu ukazuje na naše kraťasy a kroutí hlavou, že v tomhle do kasina rozhodně ne. Místa pro fotografování máme vybraná, tak nezbývá než dojít pro Tatru poobědvat a vyrazit pořídit nějaké ty dokumentární snímky.

Startujeme Tatru a vyrážíme na první námi vybrané místo před hotel Monte Carlo Bay. Nejdříve jsme chtěli udělat několik fotografií z boku hotelu u nápisu Monte Carlo Bay, ale to nám překazila dodávka stojící přímo pod nápisem. Nezbývá než začít před vchodem do hotelu. Brácha zastavuje ve vjezdu k hotelu a já vybíhám udělat rychlé snímky, než nás někdo vyhodí. Kupodivu si nás vůbec nikdo nevšímá a tak si měníme pozice za aparátem a v klidu fotíme. Kdyby to bylo u nás tak by se už určitě nějaký prudič našel, kterému by naše pózování nepadlo do oka.

Fotografie máme hotovy a tak se chystáme přejet na další atraktivní místo, před vjezdem do tunelu. Sotva jsme schovali fotoaparát prohnali se kolem nás dva otevřené mercedesy z 30.- 40. let. Pokouším se rychle nastartovat foťák, ale už jsem zachytil jen v dáli záď jednoho z nich a to bylo také poslední setkání naší Tatry s Old-timery na celé pouti Evropou.

Přijíždíme k tunelu a zastavujeme ve vjezdu na parkoviště před tunelem, tady děláme jen několik rychlých fotografií, neboť se na parkoviště derou auta a tak trošku blokujeme provoz. Nikdo na nás, ale netroubí ani nehrozí a trpělivě čekají až zmizíme.



Pokračujeme dále po okruhu F1, průjezd startem fotím jen z místa spolujezdce, tady si netroufáme blokovat poměrně hustou odpolední dopravu. Navíc jsme při dopolední obchůzce byli svědky odtažení špatně parkujícího vozidla místní odtahovkou. Proto pokračujeme dále a jako další místo jsme si vybrali opět vjezd na parkoviště ve stoupání ke kasinu.

Tady máme zpočátku ještě větší smůlu, neboť sotva jsme zastavili, vyjíždí z parkoviště automobil. Uhýbáme mu a opět najíždíme na druhý pokus, ten je již zdařilý rychle fotíme a pomalu se chystáme odjet. V tom přijíždí na skútru zřejmě nějaký vedoucí hotelu, ke kterému parkoviště patří a ukazuje nám ať jedeme dovnitř a neblokujeme mu vjezd. Otevírá nám závoru a my vjíždíme na parkoviště. Přímo naproti vchodu do hotelu odsunuje přenosnou značku zákaz stání a ukazuje nám, kde si máme zaparkovat. Tady si konečně v klidu pořizujeme několik dalších fotografií, chvíli se kocháme výhledem na moře z terasy. Děkujeme za parkování a pomalu pokračujeme k dalšímu fotografickému cíli a tím je kasino.



Přijíždíme ke kasinu a parkujeme vedle dvou černých luxusních vozů Bentley. Okamžitě se stáváme středem pozornosti a pohledy všech kolemjdoucích směřují na bílou T603. "To je jako ve skutečné rallye", říkám s úsměvem bráchovi. "Včera jsme to vyhráli a dneska máme oficiální vyhlášení s diváky, chybí tu jen ta rampa na kterou vítězné posádky najíždí, ale to je detail." dodávám. Samozřejmě, že nezapomínáme na nezbytné fotografie a rychle upravujeme další plán focení: "Chtělo by to nafotit průjezd tou nejpomalejší zatáčkou, dojedeme k ní já vyskočím a seběhnu dolů. Ty to projedeš a já udělám pár obrázků" oznamuji bráchovi. "Jasně není problém", dostávám odpověď a vyrážíme.

Sjíždíme dolů od kasina a hledáme místo pro zastavení, abych mohl vyrazit napřed do zatáčky. Jediná možnost je zastavit vedle parkujících skútrů před zatáčkou. Brácha zastavuje a já Vyskakuji a běžím dolů zaujmout nejlepší postavení. Slyším troubení auta za bráchou, tak i v Monaku se našel první netrpělivec. Jsem na místě a brácha už vyrazil, cvakám asi čtyři snímky a jdu za bráchou, který už zastavil na parkovišti pod zatáčkou a čeká na mne. Kolem Tatry procházejí asi 15-ti až 17-ti letí výrostci a otáčejí se za zádí vozu jak si ji prohlížejí. to už jsem vedle nich a tom jeden z výrostků říká: "Pozrite chalani, to je čech." Já jím s úsměvem odpovídám: "Jasně, že čech, odkud jinud by mohlo být takové auto než z Československa." Chalani na mne vytřeštili oči a začali se smát asi jsem je tou češtinou pěkně překvapil. Kluci si pořizují několik fotografií a rozcházíme se každý svou cestou.



Nyní máme v plánu vyjet s Tatrou nahoru na hrad před sídlo Monackého knížectví a udělat několik fotografií na nádvoří. Jedeme ke křižovatce odkud by se dalo odbočit ke hradu, ale je docela hustý odpolední provoz, na křižovatce je zákaz odbočení doleva a navíc tam je policista. Pokračujeme tedy rovně na nejbližší kruhový objezd a vracíme se. Na křižovatce máme červenou, tak čekáme se zapnutým pravým blinkrem. Naskakuje zelená a odbočujeme, hned za křižovatkou potřebujeme znovu doprava a už bychom stoupali nahoru ke hradu. To nám, ale není dopřáno, policista nám ukazuje pokračovat rovně dolů, snažíme se mu ukázat, že chceme nahoru, ale kroutí hlavou a posílá nás dolů zpět do prostoru startu velké ceny. U vjezdu ke hradu byla značka s vyznačením dopoledních hodin, zřejmě dopoledne bychom se tam dostali, no nic tak máme smůlu.

S Bráchou se shodujeme,že už máme kromě hradu všechny fotky co jsme chtěli a tak se vrátíme zpět na naše cílové parkoviště a cestou zpět zkusíme udělat ještě fotky u toho nápisu hotelu Monte Carlo Bay, kde bylo na začátku naší fotografické akce, místo obsazeno nějakou dodávkou.

Máme štěstí dodávka je pryč a tak v klidu aranžujeme Tatru pod nápis a pácháme jedny z posledních fotografií dokumentujících pobyt naší T603-2 v Monte Carlu. Pak se vracíme na cílové parkoviště, abychom se připravili k odjezdu domů.



Večeříme, jak jinak než poslední řízky s chlebem a třetinkou piva, když kolem nás pomalu projíždí automobil v barvách podobných policii, ale s nápisem Security. Zastavuje a vystupují z něj čtyři uniformovaní chlápci a jeden civilista. Netušíme co se bude dít a tak netrpělivě čekáme, až dojdou k nám. Jdou velice pomalu a bedlivě si prohlíží Tatru. Jakmile došli až k nám začaly obvyklé dotazy, co je to za auto, jaký má objem, kolik válců, prostě jak už jsme si na to za naši cestu zvykli. Je na nich vidět, že se jim všem tatra líbí chtějí vidět i motor a prosí nás, jestli bychom mohli nastartovat. Sotva motor naskočil ozvalo se obdivné mručení všech zúčastněných a pak se asi na minutu všichni odmlčeli a naslouchali šepotání osmiválce. Jako první mlčení přerušil francouzsky mluvící chlápek v civilu a něco pronesl k uniformovaným kolegům a ukázal na nás vztyčený palec. Jeden z kolegů, nám v angličtině vysvětlil, že ten pán je automechanik a že máme motor perfektně seřízený, radost poslouchat. Ještě jsme prohodili několik slov, popřáli nám šťastnou cestu a rozloučili se s námi.

Já usedám za volant a vyrážíme směr domov. Opouštíme bránu parkoviště a míříme nastoupat těch několik stovek metrů vzhůru na dálnici do Itálie. Volíme jinou cestu, než kterou jsme sjeli dolů na pobřeží. Držím se směrníků ukazujících na nájezd k dálnici, ale daří se mi špatně odbočit a míst nahoru najednou míříme do podzemní garáže. Jsme na konci garáží tak nezbývá než otočit o 180 stupňů a vrátit se. Jedu asi 20km/h a dávám plný levý abych se otočil kolem sloupů v garáži, v tom se ozývá kvičení gum jako v americkém filmu. "To jsou naše gumy," říkám bráchovi, "co to tu mají za podlahu" a oba očima zkoumáme povrch natřený nějakou šedou hladkou barvou, "To se to těm amíkům ve filmech machruje s pískáním gum v garážích" dodávám. Úspěšně opouštíme garáže a už opět míříme vzhůru k dálnici. Cestou ještě několikrát zastavujeme a pořizujeme několik fotografií podvečerního Monte Carla hluboko dole pod námi.



Na dálnici najíždíme v 18:00 hod. a frčíme směr Itálie. Brácha se slovy: "Jeď slušně, vezeš vládu!" sklápí přední opěradlo a přesouvá se na zadní sedadlo. Tam se uvelebuje jako v obýváku a na displeji foťáku začíná prohlížet co jsme dnes nafotili. cesta po dálnici ubíhá bez problémů a zastavujeme až ve 21:40 hod. v Piacenze abychom natankovali a vystřídali se v řízení. Tady se s námi dává na chvíli do řeči opět jeden z obdivovatelů, italský řidič kamionu a když ho potom na dálnici předjíždíme zdraví nás mohutným troubením a blikáním. Ve 23:20 hod. jsme ve Veroně a tady měníme kurz a místo východně na Villach míříme severně kolem jezera Lago di Garda na hraniční přechod Brener. Za Veronou ve 23:40 hod. sjíždíme na parkoviště u čerpací stanice a končíme tak 3. etapu maratónu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 



počítadlo návštěv , stránka změněna: , webmaster