Příprava na 1. ročník HISTORIC Valašskou Rallye 2008 začala již měsíc před jejím konáním. S bráchou jsme se totiž rozhodli, že v tak prestižním podniku musíme být pořádně vidět a hlavně slyšet. Dospěli jsme k závěru, že 5-ti metrová bílá T603 bude vidět i v noční RZ. Zato slyšet se sériovými výfuky nebude vůbec a budeme s tím muset něco udělat. Tak jsem tedy navrhl nové tlumiče výfuků dle vzoru T603-2 GT. Bohužel dokumentace dnes již neexistuje a tak jsem musel vyjít pouze z popisu tlumičů výfuku, které mi poskytl pan Lubomír Rek, při jedné z našich konzultací nad závodními T603.

    Během 14-ti dnů byly tlumiče kompletní a tak jsme je mohli namontovat a odpoledne na velikonoční pondělí poprvé otestovat, kde jinde než na štramberském okruhu. Jak se nám to povedlo můžete posoudit z videa pořízeného mobilem při testování.

       
Video1 z testování lďáků T603-2 GT (velikost 2,7 MB)   Video2 z testování lďáků T603-2 GT (velikost 2,5 MB)

    Nyní již ke zmiňované HISTORIC Valašské Rallye. Sraz všech účastníků byl v pátek 28.3.2008 mezi 13:00 až 14:00 na náměstí ve Valašském Meziříčí. O půl jedné opouštím s T603-2 GT garáž a vydávám se do Valmezu, kde mám sraz s bráchou, abych mu svěřil vůz do rukou a rallye se zúčastnil jako spolujezdec.



    Po příjezdu na náměstí parkujeme mezi ostatní účastníky a jdeme se zaregistrovat do závodu. Probíhá běžná kontrola dokladů, startovné máme zaplaceno již předem a za 150 Kč si platíme pojistku na uzavřené tratě. Za to dostáváme startovní číslo 220, itinerář a propagační materiály.

    Vracíme se k autu lepíme startovní čísla a pak nás čeká téměř tříhodinový "zevling", než se začne něco dít, který si krátíme studiem itineráře, pokecem se soupeři a okukováním přihlášených strojů.



    Po čtrnácté hodině se na náměstí postupně rozbíhá doprovodný program a tak se jdeme na chvíli podívat na vystoupení Sdružení dechového orchestru mladých Zlín, který doprovází vystoupení mažoretek.



    Blíží se 17:30, náměstí se začíná plnit diváky a nás čeká první rozprava s jezdci před startem do HISTORIC Valašské Rallye 2008. Na rozpravě se dozvídáme čas startu do závodu, čas startu do RZ Lhota, průměrnou rychlost na RZ a čas příjezdu zpět na startovní rampu. Hlavní pořadatelé Cetelem Valašské Rallye 2008 časy spočítali dobře, bohužel nepočítali s tím, že HISTORIC Valašská Rallye má stanovený průměr na RZ 30 km/h. Po přepočítání časů jsme tak došli k výsledku, že po startu z rampy na náměstí můžeme jet na start RZ skutečně turistickým tempem, kochat se valašskou krajinou a ještě budeme na startu RZ minimálně o půlhodiny dříve. A potom začíná problém. Pokud máme dodržet předepsaný průměr 30km/h, musíme jet 13,44km na RZ Lhota za 26min 53sec. Vzhledem k tomu, že nás RZ zavede ještě dále od náměstí ve Valašském Meziříčí, tak nám na návratových 16,5km zbývá slabých 10 minut což je průměr přes 100 km/h v běžném provozu a vesměs přes obce.

    Na dotaz z řad jezdců nám Roman Pařízek - hlavní organizátor HISTORIC Valašské Rallye 2008 vysvětluje, že organizátoři Cetelem Valašské Rallye 2008 chtěli, abychom nasáli atmosféru pravé rallye a proto nám stanovili přibližně stejné, časy jako mají ostří soutěžáci. Jen s tím rozdílem, že jedeme až na jejich druhou RZ, startujeme tam až po nich a na náměstí na startovní rampu se vracíme také až po jejich přeskupení. Tím my páteční etapu končíme, kdežto ostré soutěžáky čeká servis a po té ještě tři RZ a cíl na náměstí. Tím pádem se nikde nepotkáme, nebudeme se jim nikde plést a ani nemusíme dodržovat na RZ Lhota předepsaný rychlostní průměr 30 km/h, protože dnes se nejede na stálost, ale na jízdní styl. Tím pádem můžeme dodržet i časy stanovené pořadateli Cetelem Valašské rallye 2008. Těmito slovy Roman Pařízek končí rozpravu a my opouštíme radnici, kde rozprava probíhala, a vycházíme na náměstí. Tam už z rampy startuje do Cetelem Valašské rallye 2008 posádka se startovním číslem 11 a největší favority jsme tak propásli.

    Než odstartují všichni ostří jezdci máme asi hodinku čas a tak procházíme mezi jednotlivými posádkami čekajícími na start a prohlížíme si soutěžní vozy. Celým náměstím a přilehlými ulicemi burácí nastartované motory závodních speciálů, vzduch je provoněn spálenými oktany a mezi jezdci je cítit napjatá předstartovní atmosféra. O čemž nás přesvědčuje i náš kolega Lumír Galia ze Závišického Rallye Teamu startující s Felicií Kit Car 1,4. Lumír, kterého je vždy všude plno, na lusknutí prstem vytahuje z rukávu veselé historky, nebo aspoň hlášky.



Sedí potichu za volantem a soustředěně čeká na svůj startovní čas. Má sice vysoké startovní číslo (59), ale po příjezdu na rampu je moderátorem pasován na favorita domácí RZ Trúba, s tím, že by tam mohl potrápit i mnohé silnější vozy. To však ještě nikdo z nás netuší, jak zítřejší první RZ Trúba zamíchá pořadím zejména Cetelem Valašské Rallye a málem ohrozí i HISTORIC Valašskou Rallye. Lumír Galia je na trati, zbývá posledních 14 jezdců a tak míříme k naší T603 GT, připravit se ke startu do 1. ročníku HISTORIC Valašské Rallye 2008.



    Máme přidělený jedenáctý startovní čas za Renaultem R8 Ivo a Jiřího Novosadových. Na digitálních hodinách naskočil čas 18:33 a my najíždíme na startovní rampu. Moderátor Cetelem Valašské Rallye 2008 ohlašuje divákům: "Máme tady další posádku kategorie Historických automobilů, Tomáše Procházku a Jiřího Procházku na voze TATRA 603-2 GT..." více už nevnímáme, protože odevzdávám jízdní výkaz časoměřičům. Oba s bráchou vychutnáváme atmosféru pravé rallye a netrpělivě sledujeme poslední vteřiny na časomíře. Tři, dva, jedna, a jsme odmávnutí Českou státní vlajkou do startu první etapy 1. ročníku Historic Valašské Rallye 2008.



    Přejezd na RZ probíhá v klidu, máme spoustu času a tak máváme a troubíme na diváky kolem trati. Šipkový itinerář jsme si celý prošli už odpoledne, místní silnice zná brácha téměř nazpaměť a tak jej máme schovaný v poličce pod palubní deskou a kocháme se stmívající valašskou krajinou.

    Asi 2km před startem RZ Lhota dojíždíme celou kolonu historiků, která zde zastavila a čeká než se přiblíží náš startovní čas, máme na to ještě téměř půlhodiny. Zastavujeme u kraje a necháváme místo pro poslední třicítku ostrých soutěžáků, kteří kolem nás projíždějí na start 2. RZ.

    Vysedáme a dáváme se do řeči s Ivo a Jiřím Novosadovými, kteří jedou před námi. Ptají se nás jestli máme napsaný itinerář na RZ, nebo jedeme na oči. Brácha jim odpovídá, že si to jednou přes týden projel a trochu to tu zná, ale itinerář, že nemáme. Posádka "eRosmičky" říká, že jsou na tom stejně. Přijíždějí za námi i ostatní historici a přichází k nám Miroslav volný, který jede s Wartburgem 353.1. Ihned po příchodu se ptá: "Tak chlapi a teď, který z vás je Lojzkův vnuk?" jednohlasně a s úsměvem s bráchou odpovídáme:"Oba." "No neříkejte, že se za klávesnicí na "Tatraportále.sk" střídáte!" "Nestřídáme, to jsem já." přiznávám barvu. Auta před námi se dávají do pohybu a tak i my usedáme na svá místa a vyrážíme na start RZ Lhota.

    Před časovou kontrolou celá kolona historiků opět zastavuje a my čekáme na svůj startovní čas RZ. který se už blíží. Kolem nás procházejí davy diváků a spousta se jich zastavuje, aby si prohlédla naši Tatru 603-2 GT. Většinou to jsou mladí kluci a tak od nich slyšíme: "Týýý vole TATRA, to je paráda. To si musím vyfotit." "Tak foť!" říká mu druhý, "A jak?", "Zapni blesk a zmáčkni, asi ne!!!" znovu mu radí ten druhý. Čas našeho startu se přiblížil natolik, že to už nemůžeme stihnout všichni odstartovat v určeném čase a tak se vydávám ke startu RZ zjistit co se děje. Tam se dozvídám, že si pořadatelé Cetelem Valašské Rallye dali podmínku, aby předjezdec historiků projel celou trasu a teprve potom budeme startovat my ostatní, ale ve zkrácených půlminutových intervalech. Asi chlapi našim strojům nevěří, že ty valašské kotáry zdolají. To už však z posledního radiobodu přichází zpráva, že předjezdci historiků jsou 3km před cílem. Jdu tedy zpět k autu oznámit nabyté informace bráchovi a posádce Novosadů na R8.

    Usedáme na svá místa, nasazujeme přilby, startujeme motor a najíždíme na časovou kontrolu. Tam nám zaznamenávají do jízdního výkazu čas a mladý klučina ještě povinný základní školní docházkou si neodpouští poznámku: "Nemáte strach, že se vám tak dlouhé auto v zatáčce zlomí?" Já jen opáčím otázkou: "A nejsi nějaký chytrý?" a ukládám jízdní výkaz do schránky pod palubovkou. To jsem však neměl dělat, protože na startu do RZ po mě chtějí výkaz znovu a já ho v té tmě nemohu najít. Konečně ho nacházím, ale už je nám jasné, že náš 30-ti vteřinový limit pro start nestihneme. Čekáme tedy na dalších 30 vteřin a na zelenou vyrážíme do první RZ HISTORIC Valašské rallye. Ještě, že se dnes nejede na čas, jinak by nás penalizace za pozdní start neminula, holt by to byla nováčkovská daň z první účasti ve skutečné rallye.

    Hned po 150m od startu na nás čeká zpomalovací retardér, který nás vyvádí mimo silnici do bláta a rozbitého kamení. Objíždíme vyskládané pneumatiky a vracíme se zpět na asfalt. Následuje 200m mírné klesání zakončené ostrou pravou o 180 stupňů. Prozatím Tatru nijak neženeme, zatím k tomu nemáme důvod, diváků v těchto místech moc není a teprve se rozjíždíme. Následuje stále klesání se sérií dlouhých táhlých zatáček a vjezdem do vesnice Velká Lhota. Kolem trati se objevují první hloučky diváků a kolem nás se míhají oranžově svítící reflexní vesty pořadatelů. Asi uprostřed vesnice projíždíme jednou výraznější levou zatáčkou přes most a další sérií mírných zatáček opouštíme vesnici a míříme do lesa mezi stromy. Za lesem nás čeká křižovatka a prudké odbočení doleva přes most. Tady stojí první dav fanoušků rallye, tmou začínají blikat desítky blesků fotoaparátů a je slyšet povzbuzování a pískot diváků. Brácha volí první ostřejší průjezd a odměňuje se divákům zakvičením pneumatik a zaburácením nových laděných výfuků.

    Za mostem následuje dvojitá pravá a trať začíná mírně stoupat, za horizontem nás čeká série krátkých technických zatáček a trať nás vede podél přehrady Bystřička. Vpravo od cesty jsou poměrně prudké srázy porostlé stromy a na krajích jsou betonové patníky. Opět jsme malinko zvolnili, protože poškodit Tatru o některý z patníků by nebylo vůbec příjemné. Opouštíme břehy přehrady Bystřičky a v nezměněném rytmu technických zatáček se blížíme do poloviny trati. Za jednou z levých zatáček jsme před sebou zahlédli koncová světla R8 Novosadových, kteří díky mojí chybě se založeným rozpisem na startu RZ, měli před námi minutový náskok. Brácha opět trošku zrychluje a tak jim brzy dýcháme na záda. Zároveň nás však ze zadu dojíždí ostře jedoucí Fiat 127. Zpomalujeme tedy a pouštíme Fiatka před sebe, ať kluky zbytečně nezdržujeme a mohou si užít uzavřené trati.

    Nyní následuje průjezd několika menšími vesničkami či skupinami stavení, které se střídají s loukami a opětovné ukrajování metrů mezi námi a Novosadovými na R8. V prudkém pravém odbočení "Na Hajduškách" na nás čeká opět větší skupinka diváků a následuje prudké stoupání. Využíváme dvou a půl litrového objemu motoru a dotahujeme se do těsné blízkosti R8. Před námi je další prudké odbočení doprava na rozbitou šotolinovou cestu. Tady dělají Novosadovi chybu v navigaci a pokračují rovně, čehož využíváme a dostáváme se před ně.

    Ve stoupání po šotolině zpomalujeme a snažíme se vyhýbat největším dírám a rozházenému kamení, kterého je po ostrých jezdcích na cestě spousta. Naše zpomalení zapříčinilo, že se na nás dotáhl Mini Cooper posádky Ondřej Maloušek - Luboš Černý. Hledáme nejbližší příhodné místo, abychom je také pustili. Moc míst tu není a tak nám nezbývá než úplně zastavit na místečku akorát na Tatru a nechat je projet. Za nimi však vidíme další světla a tak ještě čekáme. No kdo nás to nepředjíždí, šedý R8. Zbloudilí Novosadovi se našli a využili našeho zpomalení a stání. Hned pokračujeme za nimi a konečně se ocitáme na vrcholu stoupání. Pokračujeme asi kilometr po hřebeni, prudší zatáčka doprava a závěrečné prudké klesání na Malou Bystřici.

    Sešup je to skutečně pořádný navíc zakončený prudkou levou serpentinou. Chlapi v "eRosmičce" se řádně opřeli do pedálů a letí krpálem dolů jako urvaní, ono taky brzdit 800kg a 1500kg je podstatný rozdíl. Brzdíme do levé serpentiny brácha řadí dvojku a přidává, záď jde do krásného smyku a tmu prořízla snad padesátka záblesků fotoaparátů, ozvalo se troubení, pískání křik fanoušků a na nás padla atmosféra jako na prvém Rallye Monte Carlo. Navíc nás hned čekala pravá serpentina se stejným davem diváků a za ní ještě jedna levá, kdy pískot našich gum a burácení laďáků uvádělo dav fanoušků v šílenství. Po ní následovala už jen pravá za roh kolem domu a letmý průlet cílem.



    Podáváme si s bráchou ruku a pomalu dojíždíme ke STOP stanovišti, stahuji okýnko a odevzdávám jízdní výkaz. Slečně na kontrole i v té tmě září oči a říká: "Tak to jsem tu ještě neviděla, kluci mohu si vás vyfotit?", "Jasně že jo.", odpovídám. Slečna si bere foťák, dělá si snímeček a teprve potom si bere jízdní výkaz, zapisuje nám čas a hlásí rovných 17 minut. Podává mi výkaz zpět a my se vydáváme na přejezd do Valašského Meziříčí, kde nás čeká cíl dnešní etapy.

    Tady nesmím zapomenout zmínit komentář bráchových kolegů z práce, kteří stáli v serpentinách před cílem: "Za námi stáli nějací týpci v zelených bundách Škoda motorsport - zřejmě Tovární oddíl a nechápavě po vašem průjezdu čuměli do startovky a prohlásili: "Tatra 603 a GT a to někdy něco takovýho jako závodilo?" Holt chlapci mají značné mezery ve vzdělání a kdyby tak tušili, jak jejich slavné embéčka dostávala od šestsettrojek na prdel".

    Ve Valašském Meziříčí najíždíme na cílovou rampu odevzdáváme jízdní výkaz a jedeme zaparkovat k ostatním historikům. Hlavní pořadatel Roman Pařízek se nás ptá, jak se nám RZ a dnešní etapa líbila. Odpovídáme, že byla pěkná, ale krátká a v jednom místě cesta dost rozbitá a plná kamení. Ještě se ptáme v kolik je zítra ráno sraz a pak už vyrážíme domů natěšeni na zítřejší domácí RZ Trúba.