Nedělní ráno opět přivítalo všechny účastníky krásné slunné počasí jen trošku větrnější než včera, což mohlo způsobit problémy v jízdě pravidelnosti zejména slabším kubaturám motocyklů. Mnozí to jistě znáte, když špatně zafouká tak se vám zdá, že se motocykl zastavil. V prostorách depa panuje příjemná atmosféra a všichni závodníci se už těší na první tréninkové jízdy. Někteří motorkáři nevydrželi a protahují motorky alespoň po části trati v prostoru depa.

Dojíždějí poslední závodníci a u registračního stolku probíhá přihlášení do nedělního závodu. Kolem desáté dopoledne pořadatelé vyhlašují volný, neměřený trénink a motorkáři se vydávají na start. Tréninky probíhají v poklidném tempu, jen asi čtyři motorky zajíždí rovnou do depa, aniž by dokončily první tréninkovou jízdu. Od jezdců je pak slyšet různé pokyny mechanikům, jako: "Podej klíč na svíčky, mám je volné, musíme to utáhnout" a po drobných opravách vyrážejí zpět na trať. Než se diváci řádně rozkoukali a uvědomili si, že začal druhý den závodů, jsou motorkáři po tréninku a zajíždí zpět do depa.

Nyní usedáme do svých vozů my a řadíme se k odjezdu na start. Dnes jsem s Tatrou 603 v závodním poli osamocen. Filip odjel se svou černou šestsettrojku ráno domů do Kladna, má to do Štramberku přeci jen trošku dál a to ho čeká za 14 dní opět cesta k nám na Rallye Beskydy 2006. Vyrážíme směrem ke startu, dnes pojedou jako první formule a potom teprve Závodní a Klasická auta. Přede mnou startuje strejda se svou červenou Felícií kabrio a opět po 30s intervalu startuji já. Slečna na startu mi ještě říká, že to je neměřený trénink a na celou na hodinách časomíry můžu jet. Když je to neměřené tak to nemusím tak honit a v klidu si projdu a zopakuji všechna kontrolní místa. Vyrážím na trať ve svižném tempu. Už po vjezdu do Štramberku jsem před sebou zahlédl strejdu s Felícií. A budeme předjíždět :-) říkám si. V zatáčce u Dallasu se už scházejí diváci, ale v tréninku hodlám šetřit gumy, tak to je tentokrát bez smyku. Stejně to bylo svižné a gumy si kvikly.


Tento průjezd si můžete stáhnout a prohlédnout zde (velikost 5,5 MB)

Sjíždím dolů k Libotínu a přibližuji se k Felícii. Strejda už je kousek přede mnou a vjíždíme do levé před mostkem u sv. Kateřiny, vtom vidím jak se po středu silnice promenáduje bažant, doufám, že strejda nezačne hamovat, to bych měl taky co brzdit. Naštěstí strejda jede dál a bažant si cestu pod kola rozmyslel a vrací se doprava. Jenže po průjezdu Felície se chystá k druhému pokusu o sebevraždu, tak teď už přibrzďuji a bažant si to opět rozmýšlí a vrací se zpět, nedělní oběd A'la bažant tedy nebude. Znovu přidávám a dostávám se do závěsu za Felícii. Projíždíme rovinkou kolem depa a mnou cuká chuť podjet strejdu na brzdy do pravé zatáčky za depem. Pak si to, ale raději rozmýšlím, protože si nejsem jistý jestli o mně ví a ať se tam zbytečně nepožducháme, závody přeci začínají až popoledni. Čekám tedy až na levou se stoupáním, nechávám v ní trojku a ve výjezdu Felícii předjíždím. Pro jistotu troubím, ať o mně strejda ví a mířím do cíle. Po průjezdu cílem opět okamžitě přejíždíme na start druhé tréninkové jízdy a řadíme se na konec kolony čekající na start.

Strejda je teď až za mnou a já vidím jak od něj vysedá sestřenka, která celou jízdu natáčela na kameru a šine se ke mně. Sedá si na sedadlo "smrti" vedle mne, odhodlaná natočit jízdu tentokrát z šestsettrojky. "Odvážná holka", říkám si, tak to trochu roztočíme ať na tom videu něco je :-). Už jsme na startu, přidávám pořádně plyn a vyrážíme. Sestřenka je vmáčknuta do sedadla s úsměvem na rtech a kamerou na oku, tak uvidíme jak dlouho jí to vydrží. Postupně zařadím až čtvrtý rychlostní stupeň a blíží se první zatáčka do Štramberku. Sestřenka stále kameru na oku, ale druhým mrkla na tachometr, kde bylo 100km/h, pak přesunula pohled do zatáčky před námi a když konečně pochopila, že nehodlám brzdit, začala "brzdit" sama pevně zapřenýma nohama do podlahy šestsettrojky. Profičeli jsme zatáčkou a rozjeli Tatru v následné rovnější pasáži na 120 km/h. Řítíme se k zatáčce u Dallasu, kde podstatně přibylo diváků a sestřenka zvyšuje tlak nohou na podlahu vozu. Začínám brzdit, řadím za tři a říkám ji: "Teď se drž!", "A čeho", zněla odpověď. To už jsem, ale dal opět plný a Tatra šla do krásného smyku. Sestřenka se nestihla chytit madla u dveří a i s kamerou na oku se naklonila až ke mně. Srovnávám Tatru a frčíme dolů kolem Libotína a potom nahoru k depu. Před následující pravou periferně vidím, že úsměv na sestřenčině tváři je poněkud křečovitý, ale aspoň už našla madlo na dveřích a průjezd zatáčkou zvládla i s kamerou na oku a záběrem na trať. Následuje levá do stoupání a plný až do cíle. Za cílem brzdím ze 120 km/h na nějakých 40 km/h a slyším vedle sebe hluboké vydechnutí. Myslím, že ty dvě minuty snad ani nedýchala, je trochu pobledlá, ale prý to bylo super a líbilo se jí to. Tak jí říkám: "Ještě štěstí, že jsme nejeli dál, jinak by jsi tu podlahu asi prošlápla :-)"

Po návratu do depa to bratr komentuje: "Co jsi s ní dělal, že je taková bledá? To se musím jít podívat k tomu Dallasu co tam vyvádíš, když tady u depa jsi ten powerslide pořád nepředvedl." No tak to se budu muset v závodě pořádně vytáhnout říkám si.

Následuje kratičká přestávka, opět pro průjezd autobusu a po něm se řadí k odjezdu na start motorkáři. Dneska jede závod motocyklů na ČZ 150C z roku 1949 i bratranec, který to včera po páteční oslavě bratrových třicátin trošku nezvládl a sobotních jízd se nezúčastnil. Čezeta není žádný dravec tak má během jízdy čas na nás mávat a troubit, navíc mu asi druhou jízdu lépe fouklo, nebo se už tolik nebál a rozdíl 2,1 sekundy mu vynesl krásné 13. místo v závodě motocyklů. Dostal jako všichni účastnický list a minipohár za účast.

Brácha to myslel vážně, využívá přestávky po závodě motocyklů a vyráží do vracečky u Dallasu. Tak to se budu muset pořádně hecnout ať vidí že jsem nekecal. Vyjíždíme z depa a míříme na start prvních jízd 2. dne. Stejně jako v tréninku začínají formule, nejimpozantnější start má formule Kondor Wartburg F3, dvoutakt vytočený do bezvědomí, rachot otevřeného výfuku a formule vypálila jako střela. Wartburg jel skutečně pěkně, ale ostatní formule s motory Škody byly dokonce o cca 8 vteřin pomalejší než já s Tatrou, to mne docela udivilo.

Formule měly odjeto a začal závod pro nás. Dojíždím na startovní čáru a slečna mi oznamuje na celou a odpočítává 5, 4, na 3 zvedám otáčky, 2, 1, start vyrážím. Začátek přesně tak, jak už mám za ty dva dny nacvičeno, tady se nic nemění. Levá ve Štramberku na plný plyn a pořád dál, už vidím do vracečky u Dallasu, lidí jako much a někde je tam i brácha a čeká co předvedu. Brzdím později než předešlé jízdy a podstatně méně. Podřazuji na trojku posílám Tatru doprava a dávám plný. A teď jak to říkal děda: "předek namířit na škarpu a počkat až zadek pěkně ustřeluje" ještě chvíli ho nechávám a pomalu začínám korigovat, šestsettrojka už jede krásně štorcem levými dveřmi napřed. Nechávám ji tak co to jen jde, i když pro rychlejší průjezd, by to chtělo dávno srovnat, ať se už ve smyku nezpomaluje. Jenže tohle je pro diváky a ti opět šílí - hvízdají, hulákají a mávají nadšením. Je však čas Tatru srovnat, tak zvětšuji kontra a zadek se poslušně vrací, už jen zpátky srovnat volant a jsem pryč.

(Tento průjezd zachytil na video mechanik Jaroslava Kopiště, který soutěžil na voze Š 120 S Rallye - zelená Š 110 s krásným zvukem motoru.



Díky jeho pohotové kameře si můžete průjezd prohlédnout na vlasní oči).


T2-603 ve smyku u Dallasu si můžete stáhnout a prohlédnout zde (velikost 11,5 MB)

Sjezd k Libotínu opět jak mám naučený a přichází průjezd kolem depa, brzdy do pravé následuje levá s kvílením gum a tak to jsem tady rychlejší než předešlé jízdy a už jen plný plyn do cíle. To se mi teda pro diváky fakt povedlo :-) Jenže jak to teď trefím ve druhé jízdě? Musím to dát trochu na jistotu, byl jsem rychlý, ale 2. jízdu nemůžu risknout takový průjezd vracečkou, abych smyk náhodou nepřetočil a vteřinky byly fuč.

Přejíždím na start druhé jízdy a přemýšlím, kde to zrychlím, když vracečku pojedu jako včera. Hned mne napadá jediná možnost po startu potáhnout déle trojku tam je velká rezerva.

Opět stojím na startu a 2. jízda, vlastně nejdůležitější tohoto závodního víkendu je přede mnou. Stoupá mírná nervozita, obhájit včerejší výsledek a získat pohár Aloise Marka - nelehký to úkol a zvlášť po té první jízdě. Už jsem na startu a vyrážím, řadím dvojku a pak trojku jako vždy, teď se blíží místo, kde jsem řadil čtyřku stále držím trojku o nějakých 30 m dále a teprve řadím 4-ku. Blíží se vjezd do Štramberku, mrkám na tachometr 110 km/h, jsem rychlejší tak pořád plný k vracečce, brzdím na obvyklém místě dávám trojku a mířím do vracečky, cítím, že to je pomalejší než první jízdu, ale i tak jsem T603 poslal do pěkného smyku. Ve výjezdu tahám 3-ku, na stejném místě jako vždy dávám 4-ku a kalkuluji, jak jsem asi srovnal časy s předešlou jízdou. Zadumal jsem se nějak příliš a najednou zjišťuji, že už mám jet v tomto místě dávno bez plynu, do nájezdu kolem depa tedy přidávám o něco později a soustředím se na poslední sérii zatáček, pravá za tři před levou 4-ku. Opět v levé kvikly gumy, to by mohl být stejný průjezd jako v minulém kole a už jen plný do cílové rovinky. Zbývá posledních 300m a říkám si, že jsem asi rychlejší, tak stejně jako včera na vteřinu pouštím plyn a opět dávám plný. Zbývá posledních 100m, 50m a opět jako včera slyším hlas: "Jsi rychlý!". Tentokrát ho však neposlouchám a říkám si: "Cílem se přeci projíždí na plný plyn, nebudu dávat nohu dolů" a ještě zvyšuji tlak na již naplno sešlápnutý pedál. Po průjezdu cílem mrkám na tachometr 125km/h fakt jsem byl rychlý. Tak to byla chyba že jsem neposlechl, snad bude rozdíl do 1 vteřiny, doufám však v 8 desetin.

Opět jsem okamžitě poslán do prostoru startu, kde se řadíme do kolony a čekáme na dojetí posledních závodníků. Kolona je kompletní a zaváděcí vůz nás odvádí do depa, máváme traťovým komisařům a divákům, ve vracečce zpomaluji a děkuji divákům za podporu, ti mne odměňují potleskem a pískáním. Hledám mezi nimi bráchu, že bych ho svezl, ale nikde ho nevidím tak pokračuji s ostatními do depa.

Motorkáři už mají vyvěšeny výsledky dnešního dne i celkové a my čekáme na naše. Mezitím doráží brácha a říká mi: "Dostaneš za uši, já jsem ty gumy kupoval do Monte Carla a né na jeden závod ve Štramberku!" Pak ale dodává: "Jen jsme přišli mezi diváky, už jsme slyšeli z každé strany, dívejte se na bílou šestsettrojku jezdí to tu smykem. On ty gumy snad vyzuje. Ráfkem jezdí skoro po zemi, ale je to nádhera." No a jak to vypadalo ptám se. "No já jsem tě viděl v té první jízdě v zahradě za plotem to byla prasárna, měl jsem tep 300 to nemám ani když sám závodím s Fordem." No když už pan bratr pochválí tak to muselo stát fakt za to :-)

Směrem od cíle přijíždí ředitel závodu pan Jiří Raška a dováží výsledky. Výsledky jsou vyvěšeny a začíná se u nich tvořit hlouček. Brácha k nim vyráží opět jako první a po chvilince opět zvedá vztyčený palec. "Tak jsi to vyhrál, celkový rozdíl 1,2 sekundy, ale dneska to stačilo jen na 5. místo."

Pořád tomu nevěřím a jdu se podívat na vlastní oči, je to tak jak říká. 1. místo celkově v kategorii závodních automobilů a hlavní pohár Aloise Marka tak zůstává doma :-) Obě soutěžící Tatry tedy na domácím okruhu nezklamaly ani po téměř 40-ti létech, kdy tu jely a vyhrály naposledy. Připomněly tak alespoň částečně, dnes již zašlou slávu Tatry a tatrováků, kteří s nimi tenkrát dokázali získat desítky trofejí.

Vyhlášení vítězů proběhlo v depu závodních strojů, byly předány poháry za první tři místa druhého dne v každé kategorii a poháry za celkové vítězství v obou soutěžních dnech. Na závěr byl ještě předán pohár starosty obce Rybí paní Amálii Válkové jako jediné ženě, která se závodů zúčastnila a pěkně to se svou Š 110L na trati pod Trůbou roztočila.



Závěrem chci poděkovat všem organizátorům za uskutečnění skvělého setkání a mnoho krásných zážitků z 1. ročníku setkání pod Trúbou. Všem zúčastněným za příjemnou a přátelskou atmosféru, kterou dokázali udělat a která se hned tak někde nevidí. A už se těším na další ročník setkání, který by chtěl hlavní organizátor Jiří Raška uskutečnit na celém štramberském okruhu.