Tatra 603-2 B5
Marathon de la Route ' 1966
zasloužilého mistra sportu Aloise Marka


Strana | 1 |   Fotogalerie | 1 |
Natáčení T603 pro pořad RETRO České televize - úterý 19.2.2008


    V pátek mi volal pan Monsport z kopřivnického Technického Muzea, že v úterý 19.2.2008 přijedou do muzea z české televize natáčet T603 do nějakého pořadu a jestli bych měl čas. Říkal, že nechtějí černé T603 a tak mi volá jestli bych nedovezl naši bílou krásku. „Má dorazit i pan Vojtěch Číp s jejich stříbrnou T-2 603, tak by jste tam byli dva. My máme v muzeu jen černou jedničku a tu je problém vytáhnout. Dvacet minut s nimi pojezdíš a hotovka.“, pokračoval pan Monsport v hovoru. Já se zeptal jestli to bude jen o sériových nebo i závodních T603. „O sériových.“, odpověděl pan Monsport. „Tak já přijedu.“, říkám mu a loučím se.

    O víkendu proběhly přípravy, které spočívaly kromě dofoukání pneumatik a kontroly elektrolytu v baterii, zejména v umývání a leštění. V úterý před desátou dopolední hodinou, jsem pak vytáhl Tatru do sychravého počasí a za drobného mrholení se vydal k muzeu, dát mou celovíkendovou práci vniveč. I když musím se přiznat, že mi to až tak moc nevadilo, protože to víkendové pomazlení s T603 mi už, po těch třech měsících co stála, chybělo.

    Před muzeum jsem dorazil těsně před desátou a stříbrná T603 pana Čípa tam už stála. Zaparkoval jsem vedle něj a vyrazil do muzea. Na schodech jsem se potkal s panem Lubomírem Rekem, podali jsme si ruce a vydali se do kanceláře ředitelství muzea.





    V kanceláři už byl pan ředitel muzea Ing. Lumír Kaválek s panem Karlem Rosenkranzem, pan Číp a filmový štáb, který si právě natáčel historické fotografie T603. Po vzájemném představení pan režisér rozhodl, že se bude natáčet venku u našich T603 dokud neprší.

    Sešli jsme dolů a filmaři si jako prvního vybrali pana Čípa, natočili s nim několik nástupů a výstupů z T603 a pak jsme vyrazili do Muzea na Fojtství. Tam si nejdříve natočili příjezd stříbrné T603, opět vystupování a nastupování pana Čípa a leštění chrómů hadříkem. Tímto jsme z avizovaných dvaceti minut strávili asi čtyřicet minut. Po té, přišel na řadu rozhovor s panem Čípem ohledně toho, jak k T603 přišel a nějaké veselé historky, což nám zabralo další hodinu. Mi se mezitím podařilo od pana redaktora zjistit, že se jedná o natáčení pro pořad RETRO, který se vysílá téměř každou středu na ČT2 kolem 22 hodiny a každý díl pojednává o některém z výrazných milníků komunistické éry. Mezi ně podle pana scénáristy patří také Tatra T603. V minulých dílech měli diváci možnost shlédnout dokument o legendárních „Céčkách“ nebo budovách samoobsluh. Díl o T603 by měl být uveden ještě před koncem měsíce března 2008.





    Jakmile byl rejža s rozhovorem a záběry spokojen, vydali jsme se na jízdu městem. Nejdříve kameraman usedl do stříbrné T603, pan redaktor ke mně do bílé T603 a vyrazili jsme z Muzea na Fojtství směrem na Štramberk a pak se po hlavní ulici vraceli do centra Kopřivnice. U restaurace „Pod kaštany“ si přesedl kameraman k nám, předjeli jsme pana Čípa a natáčeli jeho jízdu městem až k budově vývoje Tatry a podél ní až na konec parkoviště.

    Tam jsme se otočili a pokračovali zpět kolem vývoje s kameramanem vykloněným ze zadního pravého okýnka a s kamerou u země. Když jsme se blížili ke vchodu do budovy vývoje, najednou se mezi zaparkovanými auty protáhli dva tatrováci spěchající na oběd a nehledě vlevo, vpravo mi vběhli rovnou před auto. Okamžitě jsem skočil po brzdách, abych je nesrazil a sledoval pana Čípa za námi. Naštěstí byl dost daleko a v klidu zastavil. Zato kameraman měl v tu chvíli co dělat, aby zhoupnutou kameru udržel a nepraštil s ní o zem. Ani jsem nestačil zanadávat a jen jsem přemýšlel, jestli ti dva tak vášnivě debatovali o nějakém novém projektu chystaném ve vývoji, nebo o tom kolik knedlíků dostanou k obědu.

    Vzhledem k tomu, že se opět rozpršelo a kapky deště dopadaly na objektiv kamery, zamířili jsme zpět do Technického muzea, natočit další rozhovory. Samozřejmě, že jsem si cestou zpět neodpustil předvést moderátorovi a kameramanovi zátah osmiválce a tak jsem to při výjezdu z křižovatky pořádně potáhl na dvojku a ještě trošku i na trojku. T603 za to samozřejmě sklidila od obou pánů patřičný obdiv a dotaz, zda je to dvouapůllitr. Což mne udivilo, protože jsem si myslel, že když o něčem točím dokumentární pořad, tak si alespoň základní informace zjistím. Asi jsem se mýlil.

    Po návratu do muzea, si rejža vybral jako prvního k natáčení pana Lubomíra Reka. Postavili ho před oranžovočernou T603 B5 1967, zapnuli reflektory a začali natáčet rozhovor. Stáli jsme s panem ředitelem muzea však poměrně daleko na to, abychom slyšeli o čem pan Rek mluví.





    Po rozhovoru chtěl pan režisér natočit ještě několik záběrů pana Reka s oranžovočernou T603 B5 a tak ho poprosil, zda-li by si mohl sednout i za volant. K tomu ho samozřejmě nemusel pobízet dvakrát.

    V okamžiku, kdy pan Rek usedl do anatomické laminátové sedačky T603 B5, levou rukou uchopil volant a pravou položil na řadící páku, byl zpět! Vrátil se o těch více jak 40 let zpátky a v jeho očích jsme mohli číst, že opět prožívá ty okamžiky opojné rychlosti za volantem B5. Znovu se řítí zatáčkami těch nejtěžších soutěží, kterých se v barvách Tatry zúčastnil a pro které v té době žil. Ve vzduchu byla cítit nostalgie jeho vzpomínek, které se mu asi honí hlavou a nikdo z nás přihlížejících ani nedutal. Dokonce ani pan režisér nehonil ty nejlepší záběry a nechal pana Reka plně si vychutnat tu atmosféru, která tady nastala. Rejža jen nenápadně naznačil rukou kameramanovi STOP a nechal pana Reka, až se sám rozhodne z B5 opět vystoupit. Pan Rek ještě chvíli rozjímal a potom z T603 B5 vystoupil, zabouchl dveře a láskyplně ji poklepal prsty po střeše.

    To neušlo režisérovi a ten zvolal: „To je ono! Ještě jednou prosím pane Rek, zabouchněte ty dveře, poklepejte na střechu a pak rukou jeďte po střeše dopředu, po sloupku dolů a pak pojďte k nám a rukou hlaďte přední blatník až k masce.“ Pětkrát, nebo šestkrát musel pan Rek tuto „scénu“ opakovat, než byl pan režisér spokojený a řekl: „Máme to stačí, děkuji pane Rek.“





    Teď jsem přišel na řadu já, postavili mne za B5-ku ke stěně s fotografiemi z Marathonů de la Route s tím, že se mne bude moderátor ptát na T603 a našeho dědu Aloise Marka a pak okomentuji některé fotografie. Já jsem v tom neviděl žádný problém a v duchu jsem si připravoval co jim asi povím. Jakmile se však rozsvítily reflektory, spustila se kamera a moderátor se mne zeptal na úplně jinou otázku než jsem čekal, zmocnila se mne nervozita, že už vlastně ani nevím, co jsem říkal. Jen jsi pamatuji, že jsem jim ty fotografie okomentoval a na poslední otázku za kolik bych naši T603 prodal, jsem odpověděl, že bych ji nikdy neprodal, je prostě neprodejná a pro mne má nevyčíslitelnou cenu. Nevím jestli to tak bylo doslova, ale něco takového jsem jim řekl. Uvidíme zda-li něco z toho vůbec použijí, protože o závodech se jim toho prý do jejich pořadu zrovna moc nehodí a my s panem Rekem jsme jim z toho závody udělali, no necháme se překvapit, ale s tím, že by můj rozhovor použili moc nepočítám.

    Během rozhovorů venku přestalo pršet a tak režisér navrhl udělat ještě několik záběrů naší bílé T603 venku před muzeem. Evidentně ho nadchlo otevírání přední kapoty a zejména pak její odskočení po zatažení za páčku. A tak jsem byl požádán, abych sešel po schodech od muzea a něco dal do kufru. Protože jsme nic neměli po ruce padla volba na starou koženou brašnu s nářadím, kterou měl v kufru už náš děda. A tak jsem asi pětkrát běžel po schodech nahoru a dolů a otevíral a zavíral kufr, až byl rejža spokojený. Ještě jsme natočili několik záběrů, rozsvícení a zhasínání světel, blinkrů a stěračů a nakonec se se mnou rozloučili a natočili si můj odjezd od muzea domů. Suma sumárum z avizovaných dvaceti minut byly 4 hodiny a vidím to tak, že se ve finále já nebo naše bílá T603 tak na 3 vteřiny mihneme na televizní obrazovce.

    Toť asi tak vše o natáčení T603 do pořadu RETRO pro českou televizi.


<<-- předchozí

 

 

 

 

 

 




copyright, právo na obsah , počítadlo návštěv , stránka změněna: , webmaster