Tatra 603-2 B5
Marathon de la Route ' 1966
zasloužilého mistra sportu Aloise Marka




    Adolf Veřmiřovský

  narozen: 24. června 1926
  v Kopřivnici


    Adolf Veřmiřovský vysoký muž s hustým stříbrným ježkem na hlavě, byl výraznou postavou mezi závodníky. Razantní jezdec, který snímá nohu z plynu vždycky jako poslední. Když bojuje, tak až jiskry srší, nepovolí. Nejednou v bratrovražedném souboji se svými kamarády z týmu udělali závod, předháněli se, aby si diváci přišli na své, aby o chvilku později kryl jeden druhého před dotírajícími soupeři. Umí se prát, nic nepokládá za ztracené. Výborný mechanik, vynikající organizátor.

    Nikdy se nedal ničím cizím ohromit a nikdy neklesal v kolenou. Protože to, že nějaký auťák vypadá, hodně se o něm mluví, že je favoritem, to Adolfa Veřmiřovského, překřtěného tatrováky na Dolu, nikdy nijak nezkrušilo. Své názory na soupeře pronášel lakonicky:

- Uvidíme ...

    Vždy, jako všichni závodníci Tatry, se cítil jedním z kolektivu, který podmínky pro slávu i vítězné vavříny připravoval.

    - To je tak, říkával: „Ti kluci mi auťák vyrobili a půjčili. Šli jsme vždycky do závodů a soutěží s vědomím, že nám ten vůz ogaři z fabriky nesvěřují bez nadějí. Že čekají na odměnu, dobře si vést mezi cizími, nebát se ničeho, rvát se a jak se říká, dát do toho poslední kapku krve. Jednou, když jsme se vrátili z Marathonu de la Route s vítězstvím, přišli za mnou kluci z klempírny, poplácali mne a podali mi dvoulitrovou flašku pravé domácí slivovice a prohlásili: „To máš za ten výkon na těch našich náklaďáčcích!"



Adolf Veřmiřovský (vpravo) a Stanislav Hajdušek s Tatrou T 2-603 B5
v Chaudfontaine po úspěšném Marathonu de la Route 1966.


    Tak se díval na vztah závodník - ostatní, Dola Veřmiřovský. A ještě dodává: „Kopečný, Chovanec, Mark, Pavelka a všichni ostatní, kdo s tatrami kdy startovali, byli správní chlapi. Všechny nás držela v houfu touha ukázat všem těm pánům z Prahy, kteří Tatře nepřáli, že pravda je na naší straně, jak jsme se rvali o fabriku, auta i motory. Prostě proti všem. Tak tomu bylo i na závodech ..."

    Adolf Veřmiřovský byl přijat do Tatry v roce 1940 jako učeň a podle jeho slov, jako dělník pro všechno. V roce 1944 po konfliktu s německým důstojníkem prchá na Slovensko. Účastní se Slovenského národního povstání jako řidič u francouzské jednotky s velitelem kpt. Lanurienem. Po osvobození zůstává do roku 1946 v armádě. Po demobilizaci se vrací do Tatry, pracuje na montáži, ve výpravně vozů a roku 1949 přechází do technického vývoje. Za volant tatraplánu usedá poprvé 8.-9. května 1949 při startu ve „Velké soutěži Jeseníky". Se spolujezdcem Jeřábkem obsazují 2. místo ve třídě a 3. celkově.

    Prvním jeho velkým závodem je start v již zmíněné Rakouské alpské jízdě roku 1949 opět s vozem Tatraplán, kdy dojíždí celkově i ve třídě na třetím místě a je členem vítězného značkového týmu Tatra. Absolvoval úspěšně 75 startů se závodními vozy a cestovními automobily. Z uvedeného počtu startů byl 28krát první, 24krát druhý a 14krát třetí. Celkem stál tedy 66krát na stupních vítězů. Ve zpracovaném výčtu nejsou zahrnuty závody a soutěže, které nedokončil pro technickou poruchu a podobně.

    Exceloval za volanty monopostu i Tatraplanu-sport v padesátých letech, kdy kolem roku 1958 končí účast monopostů v závodech a jezdci usedají za volanty šestsettrojek, které přicházejí do sériové výroby.

    Úspěšné jsou jeho starty v několika ročnících Rallye Vltava a mistrovských automobilových soutěžích. K nejúspěšnějším zahraničním startům patří ročníky 1965, 66 a 67 vytrvalostního Marathonu de la Route se spolujezdcem Stanislavem Hajduškem.



Adolf Veřmiřovský (vpravo) a Stanislav Hajdušek s Tatrou T 2-603 GT
cestou do Belgie na Marathon de la Route 1965.


    V roce 1967 Tatra končí se soutěžní činností. Vozidlo Tatra 603 dospívá do svého zenitu ve vývoji a úvahy o jeho modernizaci nenacházejí příliš mnoho zastánců. V Kopřivnici se pracuje na projektu nového reprezentačního vozu Tatra 613.

    Posledním oficiálním startem Adolfa Veřmirovského s Tatrou 603 je listopadová „Rallye Šumava 1967". S vozem Tatra 603 kategorie B5 obsazuje se spolujezdcem Hajduškem 1. místo ve své třídě.

   Na závěr kariéry v roce 1968 se ještě jednou svezl v Brně. Měli tenkrát s Aloisem Markem půjčenou Alfu Romeo GTA o objemu 1600 ccm a dokázali s ní zajet brněnský okruh o minutu rychleji než s šestsettrojkou.



 

 




copyright, právo na obsah , počítadlo návštěv , stránka změněna: , webmaster