Sobotní ráno přivítalo účastníky a diváky Valašské Rallye 2008 deštěm a podstatně nižší teplotou vzduchu než včera.
I přes to, se však počet účastníků HISTORIC Valašské Rallye 2008 oproti včerejšku zvýšil na 30. V době našeho
příjezdu bylo parkoviště historiků již téměř plné a tak obsazujeme jedno z posledních volných míst. Od svého
Renaultku k nám přicházejí Novosadovi a protože dost prší, zveme je k nám do "obýváku" na zadní sedadla T603. Chlapi
nám přinesli ukázat knížku, ve které je několik fotografií Tater 603 GT a B5. Diskutujeme nad fotografiemi a
odpovídáme na jejich dotazy ohledně závodních T603. Mezitím polevil déšť, přiblížila se doba rozpravy s jezdci a tak
opouštíme T603 a vydáváme se na radnici.
Na rozpravě se dozvídáme startovní časy dnešní II. Etapy, stanovený rychlostní průměr na jízdu stálosti v RZ Trúba a
jízdu pravidelnosti RZ Juřinka, který je opět 30 km/h. Během naší rozpravy odstartovali II. Etapu ostří jezdci
Cetelem Valašské Rallye 2008 a my opět neviděli startovat první dvacítku jezdců. Sledujeme tedy jezdce od druhé
dvacítky a před posledními 15-ti jezdci se jdeme připravit i my. Vtom mi zvoní první telefon z asi 10-ti
následujících od kamarádů, kteří čekají na RZ Trúba. Hovor je vždy stejný: „Zdar, tady je RZ asi zrušená, posádky tu
jezdí krokem a bez přileb, co se děje?“ já odpovídám: „Nevím, zjistím to a zavolám.“ Vyrážím tedy za pořadateli
HISTORIC Valašské rallye 2008, abych zjistil co se děje.
Jako prvního potkávám Romana Pařízka a tak se ho hned ptám, co se děje, že mám zprávy o zrušení RZ Trúba. Odpovídá
mi, že taky toho moc neví a pokusí se zjistit jak to bude vypadat s námi Historiky. Mám jít k autům a až to zjistí
tak nám dá vědět. Asi za 10 minut přichází se zprávou, že RZ Trúba byla pro ostré jezdce zrušena, jelikož nebyla
zabezpečena trať, ale my RZ Trúba pojedeme. Okamžitě mi bleskla hlavou myšlenka, jakou má pan Jiří Raška, který je
ředitelem této RZ, smůlu s těmi závody v okolí Trúby.
Později se od něj dozvídám, že v sobotu ve 3 hodiny ráno ho budili plynaři z vrchního vedení z Brna, aby přidali
betonové zábrany k plynovým sondám a umístili je na centimetry přesně, jak to chtějí oni. To se protáhlo až do 9h
ráno a tak pořadatelé nemohli být včas na svých místech a neměli kompletně vypáskovanou trať. Z toho důvodu hlavní
ředitel Cetelem Valašské Rallye tuto RZ zrušil. Jako perličku pan Raška ještě dodal dotaz plynařů, zda by se nedalo zařídit, aby
tam ty auta nejezdila tak rychle. No a jak plynaři chtěli, tak to taky dopadlo, soutěžáci RZ Trúba volně projeli a
pokračovali do Hostašovic na další RZ.
My nasedáme do vozidel a ve stejném pořadí jako včera, najíždíme postupně na startovní rampu, abychom odstartovali
do 2. Etapy HISTORIC Valašské Rallye 2008. Přidělené startovní časy mají tentokrát dostatečnou rezervu a tak nemáme
kam spěchat. Bráchu hlavně upozorňuji na možné skryté kontroly tak, aby řádně blikal směrovkami tam kde má a
zastavoval na všech stopkách. Přejezd do Rybího na start RZ Trúba probíhá za mírného deště a od Hodslavic potkáváme v
protisměru ostré soutěžáky, jak přejíždějí na jejich druhou RZ dnešního dne.
V Rybím před startem RZ Trúba opět čekáme déle, než bylo plánováno v našich jízdních výkazech. Ještě čekáme než
pořadatelé zapáskují zbytek trati. Není to však tak dlouho jako včera na RZ Lhota, máme zpoždění jen asi 10 minut a
první historici konečně vyrážejí na trať RZ Trúba.
Po patřičném vyplnění jízdního výkazu na časové kontrole, najíždíme i my na start dnešní první RZ. Ke stolku
časoměřičů podávám, poučen ze včerejška, již připravený jízdní výkaz a k bráchovým dveřím přistupuje blonďatá
slečna, která startuje soutěžní vozy do RZ. Otevírá jeho dveře a říká: "Dobrý den, omlouvám se, že vám tak lezu do
auta. Máte krásné auto, krásné přilby, tak dávejte pozor ať ho nerozbijete, byla by to velká škoda. Na trati se ještě
může páskovat, tak opatrně. Přeji vám hodně štěstí." Po těch slovech zavřela dveře a ukázala na startovací hodiny.
Upřeně zíráme na hodiny a čekáme na náš startovní čas. Tři, dva, jedna, slečna zvedá startovní vlajku a my vyrážíme
na plný plyn do dnešní první RZ. Hned 50m za startem na nás mávají naši domácí fanoušci a my pořádně roztáčíme
osmiválec do prudkého stoupání. Opět jedeme bez itineráře, ale RZ Trúbu známe nazpaměť. Já znám velice dobře první
část a druhou zná už i brácha. Projíždíme táhlou levou, následně pravou táhlou zatáčkou a po ní následuje prudké
odbočení doprava na vrstevnici kopce, kde se trať vlní přes horizonty, táhlé zatáčky střídají dvě prudší a trať
neustále mírně stoupá. První prudká zatáčka je pravá, kterou řežeme příkopou a za ní po překonání dalších horizontů
a táhlých zatáček následuje levá, která se utáhne. Opět mírně stoupáme až se dostáváme do rychlých pasáží v
nejvyšším bodě vrstevnice a začínáme klesat opět rychlými pasážemi, přes mírné horizonty dolů k Žilině. Tady nás
čeká prudké odbočení z nádherného asfaltu doleva na polní kamenitou cestu místy politou asfaltem se spoustou výmolů.
Trefit brzdný bod na tomto odbočení je velice obtížné, protože je mezi keře a vzrostlou trávu a z dálky není vůbec
vidět. Na tomto přiblížení hlásím bráchovi pomalu každý metr:" Jeď, jeď, ještě nebrzdi 100m, teď brzda 30m levá
sedm!!! A jeď jsou tu naši fanoušci! Prolétáme kolem nich, já stačím zamávat a cesta se začíná zhoršovat tak
zpomalujeme. Vyhýbáme se dírám, projíždíme nejhorším úsekem trati a stoupáme na hřeben Puntíku.
Konečně se blížíme ke konci rozbitého úseku a tak hlásím bráchovi odbočení doleva, v tomto místě totiž trať svádí k
odbočení na druhou stranu. Za odbočením se dostáváme do nejhezčí části trati, která nám svými zatáčkovitými pasážemi
a horizonty připomíná Severní Smyčku Nürburgringu. Najíždíme do esíčka pravá levá, hned po něm dalším esíčkem zpátky
levá pravá a přes horizont se dostáváme na hřeben Puntíku. Mírně klesáme a blížíme se k dalšímu horizontu s ještě větším
klesáním a následným prudkým odbočením doprava. Poté projíždíme rychlou pasáží přes dva horizonty a za nimi levá
kolem sloupu elektrického vedení s transformátorem. Následuje 300m rychlejší téměř rovná pasáž a za ní kombinace
prudkých zatáček pravá, levá kolem lesa přes horizont. Za ním začínáme klesat do mírné pravé, levé, pravé a opět
kolem lesa do úzké levé a klesání se pomalu začíná zvětšovat. Opouštíme les a míříme mezi louky, do sekvence
bezpečných zatáček bez příkop a stromů v okolí.
K našemu překvapení jsou však uvnitř zatáček velice těsně natlučené
dřevěné kolíky a na nich natažené pásky. To byla trošku zrada, protože jsme počítali, že využijeme možnosti bezpečně
je říznout vnitřními koly po trávě. Míjíme tedy poslední levou mezi loukami a začínáme prudce klesat mezi alejí
švestek a domů, dolů do Rybího. Na konci klesání nás čeká prudké odbočení doprava o cca 120 stupňů a dostáváme se na
trať nám velice dobře známého "štramberského okruhu", jenže v protisměru. Přes horizont se blížíme do pravé, která je
z tohoto směru ve slušném klesání a navíc se utahuje. Hned za ní následuje levá a už s předstihem hlásím bráchovi,
že za ní musí brzdit, protože budeme opouštět "štramberský okruh" a budeme odbočovat kolem plynáren doprava. Toto je
divácky nejatraktivnější místo, trať je v tomto místě rozdělena velkými balíky slámy, posádky se zde míjejí a
projíždějí tak tudy dvakrát.
Další prudkou pravou míjíme plynárnu a za mírnější levou nás čeká táhlé stoupání na jehož konci je horizont. Na
něm je třeba mírně zatočit doleva, abychom minuli plynovou stanici (na pokyn brněnských plynařů v noci na centimetry
zabezpečenou betonovými svodidly), která tvoří jakýsi přírodní retardér a hned za ní se pravou a levou zatáčkou
vracíme do původního směru. Teď nás čeká 200m klesání zakončené prudkým odbočením doleva a následně projíždíme
pasáží mírných zatáček kolem koupaliště Libotín. Na konci je táhlá pravá mezi břízami a na ní váže levá nahoru na
krátký horizont, kterou projíždíme krásným smykem a odměnou nám je pískot diváků. Pokračujeme dolů z horizontu, přes
most do levé zatáčky a za ní se rozjíždíme do dlouhé táhlé zatáčky, která se postupně rovná. V první části této
zatáčky je horizont, který je třeba řezat co nejvíce vlevo, aby po odlehčení auto neputovalo dál rovně do příkopy a
kousek dál je další horizont již na rovném úseku. Tady hlásím bráchovi: "Jeď, plný!",ale brácha odstavuje nohu z
plynu a tak se let A'la Pavelka nekonal a pouze jsme se zhoupli. Na konci rovinky prudce brzdíme a smykem odbočujeme
doleva, zpět na "štramberský okruh". Po "okruhu" se vracíme do místa, kterým jsme před chvíli projížděli a za
kvílení gum odbočujeme doprava do posledního úseku RZ Trúba. Ten je poměrně úzký, mezi stromy a lemovaný hlubokými,
příkopami. Do cíle nám tak chybí už jen 700m a stopky ukazují, že k dodržení průměru 30 km/h nám zbývá 10 minut.
Zpomalujeme tedy a v klidu dojíždíme před cíl. Asi 50m před cílem vidíme u kraje Š 110R Romana Pařízka a za nimi R8
posádky Novosadových. Zastavujeme za nimi, vypínáme motor a také čekáme, až nadejde doba našeho příjezdu do cíle.
9 minut uběhlo a Roman Pařízek vyráží do cíle, půlminuty za ním i R8 Novosadových. My také startujeme a pomalu se
blížíme k cílové fotobuňce. Kontroluji stopky a odpočítávám bráchovi, 5, 4, 3, 2, 1, Teď!!! v ten okamžik protínáme
cílovou fotobuňku a pokračujeme na STOP stanoviště odevzdat jízdní výkaz. Slečna u stolečku s časomírou si opět
prohlíží naše "GéTéčko" a při vracení jízdního výkazu nám chválí krásné auto.
Na přesun do další RZ máme nyní více jak 2hodiny času a tak nikam nespěcháme a volně se vracíme do Valašského
Meziříčí, centra Valašské Rallye 2008. Jedeme rovnou ke startu do druhé RZ Juřinka, která shodou okolností začíná
kousek od sídla našeho hlavního mecenáše firmy Spedos, s.r.o. Využíváme tedy k zaparkování jejích prostor za branou
a provádíme servis našeho vozu. Ten spočívá pouze z umytí čelního skla, které je po RZ Trúba docela zablácené. Mezitím, se
oblačnost protrhala a vysvitlo sluníčko, které dokonale osušuje trať.
Parkování za branou firmy Spedos, s.r.o. se nám později vyplácí, jelikož pořadatelé nezvládli příjezd diváků k RZ Juřinka.
Pustili je i s vozy příliš blízko startu a místy zablokovali příjezd spěchajícím soutěžním jezdcům. To se pak neobešlo bez několika
šrámů, jak na soutěžních vozech, tak na civilních vozech diváků.
Díky značné časové rezervě máme konečně možnost poprvé shlédnout čelo závodu v akci a zejména na tak divácky
atraktivní zkoušce, jakou Juřinka je. Jezdci zde absolvují dva a půl okruhu a tak mají diváci možnost shlédnout
každého jezdce i třikrát.
Postavili jsme se do první zatáčky po startu a sledujeme již prvního předjezdce RZ Juřinka. Při nájezdu do druhého
kola dostává předjezdec přetáčivý smyk a hrne se bokem na trávu, kde jsou uloženy smrkové klády. Zastavuje až těsně
před nimi, malinko větší rychlost a zřejmě by o ně urazil závěs pravého zadního kola. Předjezdec se vrací na trať a
již bez problémů dokončuje zbylé kolo a půl. Konstatujeme s bráchou, že je dobře, že jsme to viděli, protože se to
nezdá, ale trať se v tomto místě láme přes mírný horizontek, kde se auto nadlehčí a navíc je v tom místě zatáčka
opačně klopená, proto ty problémy předjezdce. Konečně najíždí na start čelo závodu a my máme možnost na vlastní oči
shlédnout špičku české rallye v akci. Žasneme nad jezdeckým uměním závodníků a taky nad načasováním startů
pořadateli. U první dvacítky jezdeckého pole nenastalo, že by došlo k dojetí některého z již jedoucích vozů.
Teprve od druhé poloviny dochází ke snižování rozdílů mezi vozy a jsme svědci i několika málo předjetí.
To už se, ale blíží čas našeho startu a tak se vracíme k vozu a řadíme se k nájezdu na RZ Juřinka. Tady se
projevuje další chyba pořadatelů, že neumožnili start prvního historika okamžitě po posledním ostrém závodním
jezdci, ale poslali na trať Safety Car a nechali mezi naší jízdou přestávku. Tu využívají neukáznění fanoušci, kteří
opouštějí hromadně divácká místa a po trati odcházejí z Juřinky k přejezdu na další RZ. Vzniká tak poměrně velký
skluz v časovém plánu a my se na start dostáváme teprve po více jak půlhodině. Ale i to má své plus, neboť čekající
v autě před startem, rozdáváme mladým sběračům autogramů své podpisy.
Konečně je trať opět uzavřena a my vyrážíme do druhé dnešní RZ. Po startu projíždíme táhlou pravou zatáčkou a
najíždíme na nejdelší rovinku této RZ. Na jejím konci projíždíme mírnou pravou do prudkého stoupání a levého
vracáku, do kterého brzdíme na dvojku a krásným smykem po vyházené hlíně na asfalt jej projíždíme. Pokračujeme dále
nahoru, kde nás čeká levá kolem zahrady a za ní překvápko. Přes cestu natažené pásky, to znamená znovu na brzdy a
přes zpomalovací retardér, který tvoří autobusová zastávka, rychle doleva a pak pravá, levá zpět do původního směru.
Když jsem se před startem bráchy ptal, jestli tuto RZ zná, tvrdil, že ano. Jenže to jsem netušil, že si o ní v
programu nic nepřečetl. Kdyby ho totiž četl, tak ví jako já, že tam ten retardér je, jen s tím rozdílem, že já
netušil, kde je ta zastávka a on, když to tu zná to mohl čekat. Naštěstí nám to vyšlo a tak pokračujeme dále.
Projíždíme esíčkem pravá, levá mezi domy a pak odbočujeme doleva dolů. Ještě tudy pojedeme jednou dolů a v dalším
kole budeme rovně opouštět polookruh do cílové části RZ Juřinka. Pokračujeme stále dolů pravou zatáčkou a najíždíme
do prudkého levého vracáku do sešupu k poslední levé zatáčce, na kterou nás upozornil předjezdec, svým výletem z
trati. Jedeme ji proto na jistotu a jsme ve druhém kole.
Druhé kolo projíždíme s již větší jistotou a po třetím půlkole opouštíme okruhovou část a míříme k cíli RZ Juřinka.
Před cílem opět zpomalujeme a rozhodujeme se zda budeme opět čekat 10min, abychom dodrželi rychlostní průměr 30km/h.
Jelikož však před námi nikdo nečeká, zastavujeme jen na chvíli a necháváme projet dva vozy co startovaly za námi.
Po nich také projíždíme cílem a zapisujeme si dosažený čas, abychom se ho pokusili zopakovat ve třetí RZ, která nás
čeká za chvíli na tom samém místě.
Po nezbytném vyplnění jízdního výkazu jedeme na náměstí k "přeskupení", kde projedeme startovní rampou a ihned
pojedeme na start 3 RZ opět na Juřince. Za startovní rampou na nás však čeká ještě překvapení ve formě dovednostních
úkolů. Prvním z nich, je zastavit pravým předním kolem, na křídou namalovaném křížku na zemi. Spolujezdec samozřejmě
nesmí vykukovat z okýnka. Ukazuji tedy bráchovi, ať se podívá kde je podběh, aby měl alespoň hrubou představu o tom
kde je kolo. Pomalu najíždíme na křížek a já hlásím stop. Nevíme kolik to bylo, ale vzhledem k tomu, že pořadatel
vytáhl ze svinovacího metru pouze nějakých cca 10cm, to asi nebylo špatné. Druhým záludným úkolem je odhadnout
průměr vlastního volantu. To nechávám na bráchovi, jelikož ho má přímo před sebou. A brácha se ho zhostil na
výbornou, říká: "Padesát je moc, čtyřicet málo, dám čtyřicet pět." "Tak si to změř!" říká pořadatel a podává mu
metr. "Čtyřicet pět, vždyť jsem to říkal." hlásí vítězoslavně brácha. Na třetí otázku, kolik promile alkoholu v krvi
je povoleno za volantem v ČR, oba jednohlasně odpovídáme: "Nula." A pokračujeme zpět na Juřinku, abychom odstartovali
do poslední RZ Historic Valašské Rallye 2008.
Tentokrát to na startu hezky odsýpá, okamžitě po příjezdu startuje jeden historik za druhým bez jakékoliv prodlevy.
Jen nás na startu čeká další překvapení. Paní startérka nám sděluje, že pro časový skluz, projedeme pouze půl kola
nahoru a hned pojedeme do výjezdu z okruhu a rovnou do cíle RZ. Vzhledem k tomu, že RZ Juřinka měla být pojata nejen
jako jízda stálosti, ale rovněž jako jízda pravidelnosti, jsme zvědavi, jak se to teď bude hodnotit. Jedeme tedy
podstatně volněji než první jízdu, abychom dosáhli co nejmenšího rozdílu časů, který i tak bude činit několik minut.
Nahoře před cílem, ještě na chvíli zastavujeme a pouštíme dva vozy co startovaly až po nás a pak teprve projíždíme
cílovou fotobuňkou. Pak se už jen vracíme na náměstí ve Valašském Meziříčí, abychom naposledy projeli cílovou
rampou, definitivně odevzdali jízdní výkaz a poté parkujeme mezi ostatními historiky.
Vyhlášení vítězů proběhlo v prostorách radnice, my jsme získali 2. místo v Poháru Historických Automobilů a domů si
odvážíme keramický džbánek. Venku ještě sledujeme vyhlášení ostré Cetelem Valašské Rallye 2008 a pak už nás čeká jen
cesta domů.
Závěrem nutno poděkovat pořadatelům, za příjemné zážitky, možnost vyzkoušet si jak funguje skutečná rallye a zažít
atmosféru pravých závodů. Pro příště by to chtělo jen pouštět historické automobily ihned po posledním ostrém
jezdci, aby nedocházelo ke zbytečným prodlevám a bylo by to naprosto dokonalé.