Náš soutěžní Alois Mark Team dostal pozvání na účast v závodě 2 hodiny Le Mošnov, který byl naplánován na neděli 14.10.2007 na starém letišti v Mošnově. Závodním strojem tentokrát nebyla T603, ale motokára Honda 200 o výkonu 6,5k s max. rychlostí 70 km/h. Na 600m dlouhé trati s technickými pasážemi, rychlými rovinkami a táhlými zatáčkami na nás pak čekali jezdci MČR v Rallye, se kterými jsme měli změřit své síly.

Propozice závodu byly stanoveny jako dvouhodinový vytrvalostní závod čtyřčlenných posádek s libovolným časem střídání, startem typu Le Mans a jedním povinným tankováním po hodině jízdy. Ono taky tlačit motokáru druhou hodinu bez benzínu, by byla docela dřina. Náš tým měl mít původní složení - Tomáš Procházka, Jiří Procházka, Emil Penn a Daniel Stryk. Bohužel pracovní záležitosti mne donutily nominaci odmítnout a tak na mé místo nastoupil nikdo jiný, než další vnuk Zasloužilého mistra sportu Aloise Marka, Martin Hyvnar. Já jsem se nominoval, alespoň na první polovinu závodu do role manažera týmu a jako fotografa jsme sebou přibrali čtvrtého vnuka, Josefa Hyvnara.



Start byl původně naplánován na desátou hodinu, jenže jezdci se scházeli jako švábi na pivo, takže byl posunut až na 10:45 hod. Což ovšem věci jen prospělo, protože když jsem před desátou přijížděl na Mošnov, ukazoval teploměr pouhých 5 st.C. Naštěstí bylo téměř jasno, sluníčko se snažilo ze všech svých posledních podzimních sil a tak se teplota pomalu zvedala.

Po desáté začala rozprava s jezdci, kde proběhlo vylosování motokár. Za náš tým losoval Emil a vytáhl motokáru startovní číslo 3, která jako jediná neměla odvrtaný brzdový kotouč a ještě ho měla nejtenčí. To posléze všichni naši jezdci ohodnotili slovy: "To vůbec nebrzdí!" Jako další bod rozpravy, byl výběr startu, zda pevný, či typu Le Mans. Jezdci se rozhodli pro Le Mans a tak jim to pořadatel chtěl zpestřit a dopřát zahřátí se. "Vidíte ty chlápky v oranžových vestách u vjezdu na letiště?" a ukázal na asi 400m vzdálené oranžové tečky. "Tak od nich poběžíte sem ke svým strojům." Okamžitě se ozvaly protestní hlasy jezdců a tak byl po dohodě běh zkrácen na 10m, protože by se mohlo stát, že by jezdci při běhu zkolabovali a neměl by kdo odstartovat. Start byl domluven a tak následovaly podmínky tankování. Po hodině závodu, budou stroje postupně tankovat s vypnutými motory a bez jezdce. Na tankování budou mít všichni jednu minutu, pokud to stihnou dříve, musí počkat než uběhne minuta a benzín bude nalévat pořadatel. Hned se samozřejmě nabízel dotaz, který položil brácha: "Zda se budou taky měnit gumy?" Pořadatel odpověděl: "Samozřejmě, pokud nevydrží, což ovšem nepředpokládám." Těmito slovy byla rozprava ukončena a jezdci se vydali ke svým strojům. Každý z nich měl k dispozici dvě tréninková kola na seznámení s tratí a prohřátí motorů a pneumatik, vymrzlých strojů.

Po tréninkových kolech se jezdci našeho týmu dohodli na pořadí v jakém pojedou. Jako jedničku, která poběží ke stroji zvolili po argumentech typu: "Já mám v koleně titan já nemůžu běžet.", "Já mám zase problémy se zádama.", "A já neumím běhat." bráchu, který se k výmluvě nedostal a nic jiného mu nezbylo než to vzít a běžet. Střídání si nejdříve domluvili po 15-ti minutách, ale pak to prozřetelně zkrátili na 10 minut.

Jezdci i stroje jsou připraveni ke startu a čeká se jen na pokyn startéra. "Tři, dva, jedna, start!" máchnutí rukou a jezdci vyrazili ke svým strojům.




Brácha si vede docela dobře, dobíhá jako druhý. U motokáry se zastavuje, ale stále nenasedá. "Co dělá, proč už nesedí a nejede?", ptá se Emil. "Asi hledá dveře.", komentuje se smíchem Dan. Brácha konečně usedl za volant a vyráží na trať. Ostatní závodníci jsou mezitím v první zatáčce a za bráchou zůstal už jen jeden stroj, který se potýkal s podobnými problémy.

Čelo závodu najíždí do druhé zatáčky a brácha se s horkou hlavou žene teprve do první. Snaží se dohnat ztrátu způsobenou nasedáním, jenže školáckou chybou zapomíná na studené pneumatiky a dostává smyk. Naštěstí se zastavil otočený jen o 90 stupňů, takže může okamžitě pokračovat a daří se mu udržet pátou pozici. První jezdec si už vytvořil před ostatními bezpečný náskok a tak se největší boje odehrávají na druhém, třetím a čtvrtém místě. Brácha rychlou jízdou, kdy je v každém následujícím kole o vteřinku rychlejší, stahuje náskok trojice před sebou. Ve třetím kole využívá chyby jezdců na druhém a třetím místě, kteří se v zatáčce před cílovou rovinkou srazili a dostává se tak na třetí místo. V šesté minutě se pokouší o útok na druhou pozici, ale nevyšlo to. V následujícím kole je o vteřinku pomalejší a při dalším průjezdu kolem depa mi ukazuje kroužením vztyčeného ukazováčku nad hlavou, že chce střídat.

Volám na Emila, aby se nachystal, že bude střídat. Brácha přijíždí do depa, Emil nasedá a vyráží na trať.
"Co jsi tam dělal na startu?", ptám se.
"No já jsem nevěděl jak a z které strany nasednout. A viděl jsi pak tu chybu? Já jsem zapomněl, že mám studené gumy!", říká brácha.
Já na to: "No viděl, viděl a co tu chceš, ještě jsi měl 2 minuty jezdit!"
Brácha odpovídá: "Už jsem nemohl, bolí mě ruce, nechceš jet příští střídání místo mě?"
Já říkám: "Nechci... A bylo by to nečestné a nesportovní, jsou jen čtyřčlenné posádky."

Mezitím se Emil propadl o jednu příčku a jezdí na čtvrté pozici, kterou se mu daří udržet. Blíží se jeho desátá minuta a tak dávám pokyn Martinovi, aby se přichystal ke střídání. Jdu k trati ukázat Emilovi, že má v dalším kole zajet ke střídání. Emil zajíždí do boxů a těsně za ním i jezdec na pátém místě.

Střídání proběhlo u obou týmů stejně rychle a tak v těsném závěsu za Martinem vyjíždí z boxů i jeho soupeř. Na konci cílové rovinky se daří soupeři Martina podjet a tak se ocitáme, jako na začátku závodu, na páté pozici. Martin se však nevzdává a je kolo od kola rychlejší, až se mu daří opět probojovat na čtvrtou pozici a rychle stahuje i náskok dvou dalších soupeřů. Martinova chvíle však přichází po dalších dvou kolech, kdy skutečně mistrovským kouskem hodným Michaela Schumachera, nekompromisně vnitřkem na brzdy dělá oba dva soupeře najednou a náš tým se tak dostává na druhou pozici. Prostě ta závodnická krev mu v žilách koluje taky, to se nezapře.

Nastává čas dalšího střídání a tak povolávám do boje Dana. Dan má oproti ostatním z týmu a hlavně soupeřům díky svým 110 kg hmotnostní nevýhodu, která je poznat i na čase. Je až o dvě vteřinky na kolo pomalejší a tak ho brzy soupeři dojíždějí. Nicméně daří se mu přesnou volbou stopy držet soupeře dlouhou dobu za sebou a až těsně před uplynutím jeho desetiminutovky ho dva předjíždějí a propadáme se tak na čtvrtou pozici.

Tomáš začíná druhou sérii střídání. Daří se mu propracovat na třetí místo a vybudovat menší náskok, který předává Emilovi. Emil zdárně udržel třetí pozici a předává stroj Martinovi. Na Martina vychází konec první hodiny závodu a tak se připravuje tankování. Většina soupeřů právě tankuje a tak Martin krouží po dráze téměř osamocen a vyčkává, než se uvolní místo v boxech. Konečně je volno a zajíždí natankovat i on.




S plnou nádrží a svými 110 kg začíná druhou polovinu závodu Dan. Po chvíli se propadá na čtvrtou pozici a podstatně ztrácí kontakt s třetí příčkou. Tuto ztrátu se už v následujícím kolečku střídání nedaří stáhnout Tomášovi, Emilovi ani Martinovi. Na řadě je opět Dan a už jen udržuje svou pozici, aby na poslední střídání předal stroj Tomášovi a ten tak dojel pro konečné čtvrté místo v závodě.

Závod motokár 2 hodiny Le Mošnov, byl příjemným zpestřením na zakončením letošní motoristické sezóny, u kterého se všichni zúčastnění pobavili a zasmáli. A všichni se těší na další podobnou akci a novou motoristickou sezónu 2008.