V sobotu 19.8.2006 se za nádherného slunného pošasí sjelo na bývalém štramberském okruhu v depu závodních strojů u sv. Kateřiny cca 30 Motocyklů, 20 Závodních aut (v této kategorii byla zařazena i naše T603-2), 15 Klasických aut veteránů a cca 5 formulí 3, aby se zde v 1. ročníku setkání pod Trůbou utkali v klání historických automobilů a motocyklů v jízdách pravidelnosti.
Ráno od 8:00 probíhal příjezd účastníků a těch, kteří chtěli svá vozidla jen předvést a závody shlédnout pouze jako diváci. Dopoledne proběhla přejímka a výstava vozů, kde se bylo na co dívat od MG z roku 1959, přes kabriolety Felicie, Š 1000 MB až po Erka v úpravě Š 130 RS coupé.
Po poledni se čekalo na průjezd pravidelné autobusové linky Kopřivnice - Nový Jičín a kolem 13:30 se začali řadit Motorkáři na bývalém startu u nynějších plynáren k odjezdu na start jízdy pravidelnosti v Závišicích. To co v tu chvíli mohli spatřit diváci, nenechalo snad žádného motoristického fanouška chladným. Burácení motorů se neslo celým okolím, závodní pole motocyklů se zahalilo do oblaků modravého dýmu a ve vzduchu byla cítit vůně oktanů. Nejednomu z fanoušků probíhalo mrazení celým tělem a vstávaly chlupy na rukou. Atmosféra jako před desítkami let, kdy se na štramberském okruhu závodilo naplno. Zaváděcí automobil vyrazil a za ním se vydalo celé závodní pole motocyklů.
Závodní trať jízdy pravidelnosti byla postavena na dvou ramenech štramberského trojúhelníku se startem v Závišicích, přes zatáčku u Dallasu ve Štramberku a cíl byl v Rybím cca 200m za cedulí začátku obce. Jezdci startovali v intervalech po 30 sekundách a měli za úkol zajet dvě jízdy tak, aby měli co nejshodnější čas. Protože na trati byly motocykly o různém výkonu a díky 30s intervalům se bylo stále na co dívat. Silnější motocykly dojížděly ty slabší a tak docházelo i k zajímavým předjížděním těch pomalejších.
Po motocyklech vyjely k tréninkovým jízdám Závodní a Klasická auta + formulové vozy. Opět jsme se seřadili na bývalém startu u plynáren, vpředu stály Š 1000 MB za nimi dvě MG potom dvě Š 130 RS coupé a za nimi jsme stáli dvě T603 vedle sebe, černá T603-2 Filipa Landy z Kladna, který jel v kategorii Klasická auta a naše bílá T603-2 v barvách T603-2 GT 1965 se startovním číslem 21 z Marathonu de la Route. Zaváděcí vůz se dal do pohybu, aby nás dovedl na start a s ním i celá kolona soutěžících vozů.
No a pak to začlo, start do prvního tréninku, vzal jsem to volněji pro nalezení optimální stopy, před první levou zatáčku ve vjezdu do Štramberka jsem měl 90km/h a pro jistotu jsem mírně ubral abych zjistil, že příště to půjde hladce pod plným plynem, následovaly mírné levá, pravá stále pod plným, rychlost přes 100 km/h a už se blížila pravá vracečka u Dallasu brzdím dávám za tři a bez plynu projíždím nejvyšším bodem trati, zatáčka je to dlouhá a široká tak mírně přidávám, začaly kvičet gumy a zadek šel do mírného smyku, ale T603 byla stále úžasně ovladatelná a pod kontrolou (dosud jsem to tak na hranu nezkoušel), tak ve druhém tréninku mohu ještě přidat. Navíc jsem zaslechl diváky, kterých bylo u Dallasu jako much jak hvízdají, skandují a mávají a to znamenalo, že je nemohu v dalších kolech zklamat vlažným průjezdem. Dávám za 4 a frčím z kopce k odbočce na Libotín, kde je v docela prudkém klesání mírná levá, pravá a prudší levá přes most před sv. Kateřinou. Mírně brzdím, ale to se Tatře moc nelíbí zřejmě vyměněné obložení není ani po 600 km vlažného provozu dokonale sedlé a tatra chytá nepříjemné mírné vibrace, tak přibružďuji více pro uklidnění a projíždím levou na most, ve výjezdu dávám plný a mírným stoupáním se ženu k prostoru depa, kde opět začínám brzdit a podřazovat na trojku. V půlce pravé mohu dát plný a držet až před mírnější levou, která přechází navíc do stoupání. Mohu tedy ještě před ní odřadit za čtyři a následuje opět plný až do cíle, který je za vrcholem v klesání do Rybí. Při průjezdu cílem jsem zahlédl na tachometru 110 km/h a následuje mohutné brždění 1,5t kolosu.
Přesouváme se v koloně opět na start a jdeme do druhých tréninkových jízd. Jízda probíhá stejně jako předchozí, jen ještě o něco rychleji, ale už si vrývám do paměti místa, kde řadím, brzdím a akceleruji, abych to v závodě dal 2x stejně. Kolem Dallasu je T603 už v krásném plynulém smyku a poslouchá jako hodinky na povely volantu. Jen nevím co s tím klesáním kolem Libotína lechtání brzdy pořád vibruje.
Po příjezdu do depa mne hecuje brácha, že chtěl vidět v zatáčce u depa powerslide jako od dědy co viděl na fotkách.



Uklidňuji ho, že tady si to netroufám, ale ať jde k Dallasu. Pak se ho ptám co s tím bržděním u Libotína, tak prý jestli chci vyhrát tak musím jet na doraz, aby to byl 2x stejný čas, jinak se netrefím a musí to být do dvou až tří desetin sekundy stejné. A ať zkusím u Libotína dřív ubrat a projet to bez plynu.
To už, ale začínají první ostré jízdy motocyklů a je se na co dívat, závodníci se už otrkali a seznámli s tratí a tak jsou průjezdy viditelně rychlejší. V jednom okamžiku všem divákům zatrnulo, když se v protisměru na uzavřené trati objevil neukázněný cyklista a zatáčkou se hnal v ostrém tempu a daleko k levému okraji vynesený motocykl. Myslím, že nikdo z diváků ani nedýchal, ale vyšlo to, vlezli se tam. Ještě jednou se divákům tajil dech, když další motocykl rozházely nerovnosti vozovky při vnitřním okraji pravé zatáčky u depa, ale jezdec to zkušeně ustál. Motocyklisté už nečekají v cíli na hromadný přesun na start, ale okamžitě po projetí cílem míří sami na start a tak má závod hezký plynulý spád. Po průjezdu posledního motocyklu se opět čeká na průjezd autobusové linky a už míříme na start my s automobily.
Tak a jsem na startu první ostré jízdy 15 vteřin do startu, deset, pět, čtyři, tři, dávám plný plyn, dva, jedna, start T603 vyrazila plynule vpřed a už je tu místo kde řadím 2. tu tahám déle, protože není v okolí žádný záchytný bod. Trojku ve stejném místě jako v tréninku, tu tahám méně a mám tak ještě rezervu, kdyby bylo třeba v druhé jízdě zrychlit. Dávám 4-ku a následuje klidnější pasáž pod plným plynem až před zatáčku u Dallasu kde mám 120 km/h a je třeba brzdit, ale ještě ne až teď a trojku, chvíli bez plynu a plný hezky do smyku opět slyším nadšený pískot diváků, to už ale mám T603 opět srovnanou tahám trojku a chystám se odřadit na 4-ku. Z kopce dolů a teď kdy ubrat, vidím krásný bod pouštím plyn a doufám, že to vyjde. Vyšlo to krásně, jsem za odbočkou na Libotín a ve výjezdu z levé tak davaj plný a stoupáním k depu. Ještě vydrž nebrzdi, vidím 110 km/h a už je tu místo pro brždění.



Dávám za tři a plný pravou zatáčkou ven k poslední levé. Před ní ještě za 4. a plný do stoupání, mírná pravá a cíl. Na tachometru opět 120km/h. Tak to by bylo a teď to zopakovat úplně stejně.
Dojíždím do míst, kde jsme se v tréninku řadili do kolony a nikde nikdo, pořadatelé to hezky urychlili a posílali nás okamžitě do prostoru startu. To se bude divákům líbit, když budou mít závody hezký spád.
Dojíždím ke startu a vidím, že první jezdci již startují do 2. jízdy. Zachvíli jsem na startu i já a vyrážím, začátek je dobrý všechny kontrolní body si pamatuji. U Dallasu je snad ještě více diváků než předtím, tak jim nezůstávám nic dlužen a opět slyším potlesk a pískání. Vše jde dál krásně podle vytýčených bodů a už se blíží pravá zatáčka za depem, přibrzdit podřadit na 3 opět plný a už jen do stupající levé dávám za 4 a držím plný. Stoupání mírná pravá a zbývá posledních 300m stále na plný plyn, 250m, 200m a najednou mi něco, nebo někdo říká jen dvě slova: "Jsi rychlý!" nevím jestli mi to řekla šestsettrojka, která okruh znala jako své "boty" už 40 let, nebo to byl děda Alois tam "Shora", ale já jsem poslech a na vteřinu sundal nohu z plynu. Hned však dávám opět plný a protínám cílovou fotobuňku opět ve 120 km/h. Zastavuji a telefonuji bráchovi jak vypadal průjezd kolem depa jestli se mu to zdálo stejné. Říká, že jo, ale že teď mají jinou podívanou BMW se zapíchl do příkopy.



Odnesl to jen spojler, už prý skoro stál a nemuselo to být vůbec, na smyk nereagoval asi ztvrdnul, stačilo zakontrovat volant.



Ostatní auta stojí a pojedou ještě jednou opravnou jízdu. Diskutujeme s ostatními jezdci o tom jak jsme se krásně svezli a probíráme zážitky, kterých máme každý spoustu. Ze všech září nadšení a uspokojení nad sice krátkým, ale vzrušujícím závodem. To už, ale dojíždí poslední vozy opravné jízdy a ředitel závodu pan Jiří Raška vybírá několik vozů na ukázku do Závišic, kde právě probíhají slavnostní Obecní dožínky.
Na čtvrt hodinky vystavujeme v Závišicích dvě T603, dvě Felicie kabria, jedno MG z roku 1959 a dvě Škodovky GT se vzhledem podobným Ferrari, v parku za pohostinstvím U Kremlů. Starosta Závišic si vybírá tři vozy a uděluje ceny za nejstarší vozidlo (MG), nejhezčí vozidlo (jedna ze dvou Felicií kabrio) a za nejlepší práci provedenou na svém voze (červená Škoda GT se vzhledem Ferrari). Po předání cen vyrážíme zpět do depa, kde sotva zaparkujeme vozy, už se ozývá ředitel závodu, že jsou vyvěšeny výsledky prvního dne.
Debatujeme s Filipem Landou, jak jinak než na téma šestsettrojek a míříme k tabuli s výsledky. To už ale vidím bráchu, jak mi s otevřenou pusou a vyvalenýma očima ukazuje vztyčený palec: "Dvě desetiny sekundy rozdíl, ty jsi to vyhrál. Jak jsi to udělal?". "No říkal jsi, že musím zajet do dvou až tří desetin, tak jsem tě poslechl." Říkám mu s úsměvem, ale pořád tomu sám nevěřím. Dívám se tedy na výsledkovou listinu Závodních automobilů a skutečně startovní číslo 21, T603-2 je napsaná na prvním místě. Honem hledám na výsledkové listině Klasických automobilů druhou T603-2 a nalézám ji na 3. místě. Filip se už žene ke mně a navzájem si gratulujeme s úsměvem od ucha k uchu.
Depo se pomalu vyprazdňuje a jezdci míří do Štramberka na slavnostní vyhlášení, kde v místním sále kulturního domu přebíráme poháry za první soutěžní den.



No a potom se rozjíždí debaty na všechna témata kolem závodů a automobilů až do pozdního večera...